eskA2látor 2

Jedním z velkých úkolů neustálého pokroku je starost o naše zdraví. Právě zde můžeme pokrok ideálně materializovat do podoby technologie a navíc ještě zvnitřnit tím, že ulevíme svému tělu a zajistíme jeho lepší chod pro budoucnost, byť toho od ní příliš neočekáváme. Ale infarkt v padesáti? Trochu brzo… A rakovina? Taky nic moc… Navíc prý jsou tato selhání dost drahá. Poněkud se přitom zapomíná na to, že svůj čas ani peníze v konečném úhrnu nemůžeme investovat, ale pouze utratit. V tomto ohledu má ovšem společenské pokuřování svůj humanistický aspekt, ostatně nespočetné metafory vydechovaného kouře pro něj nalezly nejeden působivý výraz. Goethův slavný výrok „Kdo kouří, přemýšlí“ je jistě snadné zpochybňovat – a neubrání se tomu především ti, kdo své myšlení střeží stejně žárlivě jako zdravou životosprávu. Ve skutečnosti je však třeba pochopit, o jakém přemýšlení se mluví. Je to povznesené myšlení bez užitku, a v tomto smyslu bychom mohli citát otočit, aniž by se změnil jeho význam. Kdo si dovolí rušit staletou zábavu lidí, kteří pochopili, že na životě, a dokonce ani na zdraví nelze vydělat?