Dobře konstruovanou literární infografiku mají všichni rádi – pěkně vykreslená tabulka či schémátko dodává literární historii či interpretaci pel exaktnosti, dopřává lákavou iluzi oněch „tvrdých čísel“, po kterých přece odedávna všichni ve skrytu svých chorobně humanitních duší toužíme. Není proto divu, že v elegantní modrooranžové kombinaci vyvedená tabulka nazvaná „Knihy měst“ (Books of Cities), ve které jeden floridský student designu vizualizoval proměny výskytu několika metropolí v anglojazyčné literatuře posledních dvou století, sklidila koncem července poměrně velký internetový ohlas. Upozorňovaly na něj tweety největších literárních blogů i serverů, souhlasně pokynula i nějaká ta moderní novomediální veličina, konkrétně Lev Manovich, a protože schovávat si na letní měsíce pravidelné vládní, národní či existenčně-morální krize není zvykem globálním, ale pohříchu jen naším místním, propracovalo se řečené vyobrazení až do Los Angeles Times či International Business Times.
Jako metoda k shromáždění dat pro vizualizaci zde posloužil Google n-gram, volně dostupný korpusový analyzér, který komukoli umožňuje získávat data o výskytech slov či spojení v čase. Od svého představení v prosinci roku 2010 se tento jinak velmi zajímavý nástroj stal pro leckterého studenta a novináře vysvobozením: jak snadno se teď konstruují oslí můstky a exaktní analýzy! Střezme se okamžiku, kdy n-gram Viewer objeví i Česká televize – denní zpravodajství pak nejspíše ztratí poslední zbytky důstojnosti.
Okouzlení elegantním prostředkem, který nám navíc nabízí naoko zajímavé, protože rádoby objevné interpretační klíče, by nás ale nemělo zbavovat zdravého rozumu. Škoda, že se takřka nikdo z re-tweetujících nad těmi daty o městech na chvíli nezastavil. Grafika, která nám říká, že o Londýnu a New Yorku se psalo vždy, Tokio nabývá v anglojazyčné literatuře na důležitosti zhruba od poloviny 19. století, Madrid upadá v zapomnění a v posledních letech jsou na vzestupu především Mumbai a Beijing, se interpretuje jedna radost, hezky se vypráví o asijských tygrech, o ekonomickém, ale i kulturním růstu Číny a Indie. Ve skutečnosti sice floridský grafik zapomněl, že se i v angličtině Tokiu dříve říkalo Edo, Mumbai Bombaj a Beijingu Peking, ale co, hlavně že máme ta pěkně zakreslená „tvrdá data“. Nechcete koupit schémátko na plakátu? Vyzdobí učebnu, rozzáří nástěnku. Nová média? Nové možnosti, jak chybovat!
Nebohému studentovi designu budiž odpuštěno, vždyť v podstatě totožný přehmat se nedávno – jak v britském deníku The Telegraph s gustem upozornil anglický prozaik Phillip Hensher – podařil ve vědecké práci i profesorce z prestižní University of California. Ta zase n-gramem srovnávala výskyty slov „choose“ a „get“ a „duty“ a „oblige“ u Jane Austenové a dnešních prozaiků a zjistila, že v 21. století prý mnohem více píšeme o možnostech volby než o dodržování povinností. Tvrdá čísla hovoří jasně, světointerpretaci pěkně konvenují, jen se jaksi zapomnělo na to, že Austenová slovo „choose“ psala v dobově poměrně běžném zápise jako „chuse“. K badatelčiným závěrům se pak zcela mimovolně vyjádřily i ekonomické instituce. Britská národní banka před třemi týdny oznámila, že Darwina s jeho přirozeným výběrem na desetilibrovce nahradí právě povinnostmi zmítaná Austenová.
Nic proti n-gramům a nic proti kvantifikační analýze, jistě může nabídnout zajímavá zjištění. Vždyť i to srovnání Mumbai s Bombají a Eda s Tokiem nám může něco naznačit, třeba o tom, nakolik britská literatura upřednostňuje „exotiku historizující“ před „dnešní“ (Edo má nad Tokiem stále navrch, dnes jako před lety). Než ale vyrobíme schémátko, než svá fascinující zjištění vyprovodíme do světa, měli bychom trochu času vyčlenit i na možná staromódní, ale přece jen stále funkční nástroj literární interpretace. Měli bychom aspoň některé dotčené texty zkusit přečíst.
Autor je bohemista.