par avion

Ze španělskojazyčného tisku vybral Radek Buben

Minulost nebude tématem jenom české volební kampaně, ale čtyřicet let staré události vstoupí do volebního klání také v Chile, kde se utkají v souboji o prezidentský úřad dvě ženy, obě dcery generálů letectva a bývalých kolegů, které státní převrat v roce 1973 postavil na opačné strany hlubokého konfliktu. Vedle Michele Bacheletové, dcery fakticky umučeného stoupence legální vlády a levice, kandidující za středolevicový blok, je kandidátkou též Evelyn Matthei, nominovaná pravicí a pravým středem. Chilský deník La Tercera přináší v posledních týdnech řadu zpráv o postojích této postulantky, jejíž otec působil ve strukturách režimu a k politice se vyjadřoval i po jeho konci. V souvislosti s připomínkami čtyřicátého výročí puče se chilská pravice dostává do složité situace, kdy musí na jedné straně bránit část pinochetovského odkazu, silně zakořeněného v části elektorátu, paralelně kvůli tomuto postoji odrážet cílené útoky zleva a současně se distancovat od akce, jež porušila ústavní pořádek v zemi, a od režimu, jehož kdysi relativně příznivý obraz u části společnosti mizí. Jak ukazuje La Tercera z 31. srpna, Evelyn Matthei se nebrání připomínce převratu a říká: „Vzpomeňme si, že když jsem ještě byla studentka a můj otec byl ve vládní juntě, poskytovala jsem rozhovory, v nichž jsem upozorňovala na porušování lidských práv. Čelila jsem kvůli tomu výhrůžkám. Když mne později zvolili poslankyní, skoro jsem byla vyloučena ze strany [šlo o jednu ze dvou hlavních pravicových stran v Chile – pozn. R. B.] za to, že jsem o lidských právech otevřeně mluvila.“ Kandidátka k tomu ještě dodává, že dodnes slyší, jak na ni volali, že je zrádkyně, a jak kritizovali jejího otce, jenž opustil řady letectva po zprávě o zločinech spáchaných režimem, vydané počátkem devadesátých let. K bolestivé a z hlediska volební kampaně zapeklité otázce se vyjádřil i současný prezident Sebastian Piñera. Jeho úřad chystá na 11. 9. vzpomínkový akt, který má být „republikánský a střídmý“ a jeho záměrem není „otevírat staré rány a oživovat nenávist a vášně“, nýbrž „poučit se z toho, co se zde stalo, aby se to nikdy neopakovalo“.

 

 

Španělský expremiér José María Aznar náleží mezi ty evropské politiky, jejichž odchod z funkce byl evidentně poněkud předčasný, což dokazuje jeho působení nejenom na domácí, ale i na mezinárodní scéně. Madridský konzervativní deník ABC ze 4. září informuje o Aznarově přednášce na Johns Hopkins University, kde tento spolubojovník ČR proti Castrovi načrtl svou vizi budoucích evropských úkolů. Podle Aznara se Evropa musí zamyslet nad svými vojenskými kapacitami, jelikož rozpočtové škrty zasáhly především je. Je nutné připravit se na „výzvy budoucnosti“ a na to, že USA nebudou vždy všude. Daná situace dle Aznara povede k tomu, že i „veřejné mínění umožní nový diskurs“ v otázkách obrany a zvýšení výdajů na ni. Vedle toho se má vytvořit nový druh transatlantické aliance, který by zahrnoval i jiné státy z Ameriky či Afriky, které projevily svou oddanost „svobodě, demokracii a otevřené společnosti“. Evropa by současně měla mírně zrevidovat svoji představu blahobytu a najít „rozumnou rovnováhu mezi povinnostmi a právy a mezi státním a soukromým“. Její budoucnost tak vedle investic do zbraní spočívá v odhodlání k „hlubokým strukturálním reformám, jež by učinily naše ekonomiky flexibilnější, otevřenější a kompetitivnější“. Nedostatek takových kroků prý vede k „nárůstu populistických a nacionalistických hnutí“ na kontinentě.

 

Ekvádorská média a debaty na sociálních sítích žijí drobným incidentem, ke kterému došlo mezi prezidentem Rafaelem Correou a oblíbeným zpěvákem Jaimem „Chamo“ Guevarou. Podle série článků v deníku El Comercio, který jako většina listů v zemi zastává ostře protivládní pozici, se stalo zhruba toto: 29. srpna udělal zpěvák na míjející prezidentskou kolonu – řečeno Correovými slovy – „zlé gesto“; sám Guevara, stojící na levicové straně politického spektra a kritizující vládu za rostoucí těžbu surovin v přírodních rezervacích a indiánských oblastech, je pojmenoval jako „zdvižený bajonet z prstu“. Kolona zastavila, prezident zpěváka nazval „ožralou a huličem“ a pobídl ho, ať k němu neváhá přijít blíže. Když se zpěvák přiblížil, zadrželi ho policisté – alespoň podle Guevary, který se hájí tím, že je epileptik, a tudíž naprostý abstinent, a že nekouří ani cigarety. Correa má svou verzi: zpěvák se prý motal, příliš nevoněl a přítomní policisté potvrdili, že byl namol. S ohledem na to, že se incident odehrál v devět ráno, měl být Guevara dle Correy zadržen, neboť v takovém stavu může především ohrozit někdo jeho. Přitom ještě loni Correa zpěvákovi na jednom vystoupení tleskal.

 

„Poslední bitva příjmení Cárdenas“ zní titulek španělského El País z 1. září. Deník pod ním informuje o patrně poslední velké politické aktivitě Cuahtémoca Cárdenase, syna legendárního mexického prezidenta z třicátých let a nositele jména posledního aztéckého panovníka. Cárdenas se postavil proti chystané rozsáhlé reformě energetického sektoru a otevření státní ropné společnosti PEMEX zahraničnímu kapitálu. Tyto kroky chystá vláda prezidenta Peñi Nieta, v jehož straně PRI (Institucionální revoluční strana) kdysi oba Cárdenasové působili. Byl to Cuahtémocův otec Lázaro Cárdenas, který v roce 1938 naftu zestátnil, a dnes PEMEX zajišťuje třetinu příjmů státního rozpočtu a sedm procent HDP země. A byl to Cuahtémoc, který se v PRI, vládnoucí Mexiku od roku 1929 do roku 2000, nejprve pokoušel zastavit nástup neoliberálních tendencí a více ji demokratizovat, nakonec však formaci opustil a založil nové levicové hnutí, které vedl do nechvalně proslulých prezidentských voleb v roce 1988. V průběhu sčítání došlo ke slavné „poruše systému“ a vyhlášení kandidáta PRI vítězem voleb. Cárdenasova strana navíc v prvních letech své existence musela čelit vraždám více než tří stovek svých aktivistů. Až v roce 1997 bylo Cuahtémocu Cárdenasovi umožněno postavit se do čela hlavního města. V roce 2000 opět prohrál prezidentské volby, tentokrát bez pochybností o regulérnosti. Dnes bezmála osmdesátiletý držitel slavných jmen stojí proti prezidentovi, který tvrdí, že jeho plán je v souladu s vůlí Lázara Cárdenase. To je podle exprezidentova syna ukázkou oportunismu a demagogie a „uráží všechny, kteří se identifikují s jeho idejemi a dílem“.