Zákon jako nástroj vyloučení

Rusko versus Západ ve při o (homo)sexualitu

V polovině srpna Praha zažila 3. ročník Prague Pride, tedy týden pouličních oslav a kulturních akcí na podporu lidí s jinou než heterosexuální orientací. Součástí programu byl i kulatý stůl na téma Putinovy zákony a kriminalizace homosexuality v Rusku, jehož účastníci podpořili názor, že by ruští gayové a lesby měli získávat azyl v České republice.

České protesty LGBT komunity a deklarované obavy o práva stejně orientovaných lidí v Rusku jsou jen kapkou v moři globální kritiky, která Moskvu zaplavila kvůli novému zákonu zakazujícímu propagaci homosexuality před neplnoletými osobami. Západní velkoměsta teď houfně vyzývají partnerská města v Rusku, aby se zastala svých homosexuálů, z různých koutů planety se ozývá volání po bojkotu chystané zimní olympiády v Soči. Osudem ruských gayů a leseb se už pod tlakem vlastních voličů musel zabývat nejen britský premiér David Cameron, ale také prezident USA Barack Obama.

 

Netradiční náklonnost

Podle ruského ministerstva vnitra homosexuálním sportovcům v Rusku nic nehrozí a všechny účastníky olympijských her čeká stejný komfort a bezpečí. Moskva ale zároveň upozorňuje, že sportovci budou muset ctít platné zákony v hostitelské zemi. Jak se úřady zachovají v případě, že se některý ze sportovců rozhodne zviditelnit zájmy LGBT komunity, je zatím ve hvězdách.

Podle ruského zákona, schváleného v prvním čtení naprostou většinou poslanců, hrozí za „propagaci netradičních sexuálních vztahů neplnoletým osobám“ běžným občanům pokuta pět tisíc rublů, podnikatelé mohou čelit až půlmilionové sankci. Cizincům hrozí až patnáct dní v cele a následné vyhoštění z Ruska.

Zákon sice nepostihuje homosexualitu jako takovou (příslušný paragraf Rusko zrušilo v roce 1993), podle odborníků je ale jeho výklad nejednoznačný a lze podle něj stíhat například jakýkoliv projev náklonnosti k osobě stejného pohlaví na veřejnosti. Může prý také poskytnout policii nástroj, jak zakročit proti internetovým diskusím. Lze podle něj stíhat novináře, učitele a další veřejné činitele.

Zákon vyvolává řadu vášní, ale i hysterických reakcí a strhává ke skutečným nebo jen k domnělým projevům odlišné sexuality nežádanou pozornost. Poměrně paradoxním příkladem může posloužit incident ze srpnového mistrovství světa v atletice v Moskvě. Fotografové zachytili dvě ruské vítězky štafety na 4 × 400 metrů Ryžovovou a Guščinovovou, jak se na slavnostním ceremoniá­lu políbily na ústa. „Volali mi asi z dvaceti evropských médií. Místo aby nám blahopřáli ke zlatu, jsem musela vysvětlovat, že mezi námi nic není. Jsme obě vdané, velmi se nás to dotklo,“ komentovala nepříjemný zážitek Ryžovová a odmítla, že by byl polibek promyšleným protestním gestem nebo propagací LGBT komunity.

 

Rusové jsou pro

Jak známo, co je na Západě trnem v oku, na Východě být nemusí. Plných třiasedmdesát procent Rusů totiž v průzkumu veřejného mínění zpracovaného nezávislým centrem Levada prohlásilo, že „kroky vlády proti propagaci homosexuality podporuje“. Podle dřívějších průzkumů přes sedmdesát procent Rusů považuje příslušníky LGBT komunity za zvrácené a psychicky méněcenné osoby a jen patnáct procent respondentů vnímá jejich sexuální orientaci jako rovnocennou té heterosexuální.

„Je to nebezpečný zákon, který nemá bránit děti, ale upírat práva příslušníkům sexuálních menšin. Je zbytečný. Nelze lidi stíhat za jejich genetickou odlišnost, ti lidé za to nemohou,“ říká šéfka moskevské Helsinské skupiny Ludmila Alexejevová.

Místní vyhlášky zakazující propagaci homosexuality platí již delší dobu v Petrohradu a dalších devíti ruských regionech. Jedním z nich je i Archangelsk. „Žádný novinář si teď netroufne napsat o nás článek, protože by ho žádný šéfredaktor neotiskl. Jsme zcela vyloučeni z veřejné diskuse,“ tvrdí šéfka tamní LGBT organizace Taťána Vinničenková. Například v Moskvě ale legálně působí a prosperuje řada gay klubů, barů i gay saun. Kdo se svou sexuální orientací na veřejnosti příliš neohání, může si i v ruské metropoli žít podle svého.

Jiné je to v případě LGBT aktivistů, kteří tvrdě narážejí zejména tam, kde se jejich zájmy střetávají s „pravoslavnými misionáři“. Ti například na twitteru rozšířili instrukce navádějící k fyzickým atakům na oponenty zákona proti propagaci homosexuality a pravidelně napadají všechny mítinky zastánců LGBT. Ačkoliv se Ruská pravoslavná církev oficiálně od násilností distancuje, její postoj k sexuálním menšinám je jednoznačný.

„Církev považuje homosexualitu za hřích, což ale neznamená, že bychom měli nenávidět hříšníky. Rozhodně se ale stavíme proti propagandě či jakékoliv jiné podpoře takových sexuálních styků,“ říká šéf tiskového odboru Ruské pravoslavné církve Vladimir Legojda.

Jak zastánci, tak odpůrci homosexuality a jejího zviditelňování se tak postarali o to, že v novodobé „studené válce“ mezi Ruskem a Západem se objevila nová – a možná trochu nečekaná – munice.

Autorka je novinářka a rusistka.