XXX

XXX

Když myslím na její díru, vcházím rychle dovnitř – „Vystrč zadek, ať je celé tělo přede mnou!“ – a hned zavadím pohledem o malé, podivně hranaté bílé hrudky nalepené na vlhkých stěnách a postrkované proti mně masem, které zůstane v holčičkách, dokud neumřou. V této chvíli, jejíž kontrastní odstíny by mně mohly stačit k vzrušení, bych jí tam chtěl dělat máslo každou noc, udělat jí mléko vepředu, zbavit se dětského tuku a slyšet její vzdychání znovu nahlas.

Vytáhněte hadice a odkliďte to mléko! Na ulici je ho po kotníky!

XXX

Vytáhněte hadice a odkliďte mléko,

muži,

na ulici je ho po kotníky

a stoupá výš… Odpusť,

vím, že ti páchne z úst vždycky,

ale dnes cítím, že odpad se dlouho nečistil.

V takovém zápachu se zkazí cokoli.

Vytáhněte hadice a odkliďte to mléko, muži,

máte mé slovo, mé zkažené svědomí.

XXX

O svých zubech říká, že aspoň zvenku pořád vypadají pěkně. Jsou téměř dokonale bílé. Má sice děti, ale jsou to ještě mléčné zuby.

Jak dlouho vydrží?

Kde je ten drn, na němž jsme spolu sedali?

Vyryl jsem ho a strčil pod postel, na které spolu spíme.

Lehnu si na ni, a když začne dýchat ústy, s každým vzdechem vidím kazy, vidím plomby ve stoličkách a povlečení pod námi se pomalu špiní.

XXX

Největší teplo je nad vanou,

když se svým tlustým neobřezaným čumákem

šátrám po bytě

a ve světle tohoto obrazu

jsou stěny k sousedům křehčí než

bobkový list.

Také před zrcadlem se rodí celé světy:

souhvězdí strupů ve vlasech,

planety modřin a nakonec,

když už není co pokazit,

mléčná dráha kanoucí po noze.

XXX

Mé masíčko je růžové. Můj zadek

je tvá maminka a předek tvůj tatínek.

Miláčku, máš na svém těle stejné maso

jako já?

Jaký je smysl tvého života? Co tě zraňuje?

Losos se dere proti proudu,

plný jiker,

ale kdybych si vybíral odstín své kůže,

byl by to šedivorůžový matjes.

XXX

Zůstávám rozevřený –

tak sem nechoď, dokud se nezavřu.

Počkej venku, dokud se nenajím.

Cítím se jako bůh.

Bílé písky mohou mít příchuť rybích prstů.

To jsou mé peníze v bramborové kaši

a to je čistá sůl.

Poslední zrnko tření

nebo slané zrnko v bílém písku.

XXX

Doma bylo šero, ale postel stojí u okna, takže zatímco jsme mluvili, bylo vidět, že je jen napůl přikrytá dekou. Napadlo mě, že vyndám svůj úd.

Ani jsem si nesundával spodní prádlo, jen jsem ho vytáhl a nechal viset. To už jsem neudělal dlouho, a ani ona to po mně nechtěla. Teď tu visel, na konci o něco širší než v bezbarvých chlupech u kořene, a jak jsem se blížil k posteli, neznatelně se kýval.

„Co to děláš?“ řekla překvapeně, když jsem se jím dotkl jejích úst. V tu chvíli se ani nepohnula. Mlčky jsem se ustrojil a okamžitě usnul.

Jako by kukla nechala zemřít zbytek mra-
veniště.

XXX

Na klinice je čas večeře a na talíři další maso.

Je večer a na talíři je zbytek oběda.

Celá porce je pro jednoho až moc velká

a zbytečně velká je i pro dva.

Dejte mi radši brambůrky

nebo nějaké ďobání.

XXX

Některá se nikdy neudělá

a vše krásné, co přišlo, bylo kdysi.

Jemné jako mráz, křehké snění.

A všechno, co přijde, nebude nikdy dost.

Je tak chamtivá, anebo vyplašená?

Mami, zaveď ji zpátky, do doby,

než na to přišla,

vždyť já chci být jako ty, má ojebaná mámo.

Mami, tvé mléko nikdy nestoupalo

příliš vysoko,

vím však jistě, že aspoň teklo.

XXX

Ještě jednou mě chce ojet

svojí dírou.

Myslí si dokonce, že se to stane samo.

Jenže všechno zaplavila má lhostejná voda,

kyselý oceán svobody.

Všechno to čvachtání bylo dvojznačné.

Zůstává mateřská abeceda dětí,

jejich bílé zadky a mléčná písmenka

v mělkých dásních.

XXX

Přišla jsem a moje sedátko bylo celé horké.

Společné vejce se opět přihřálo,

rozmražený bílek ti stéká po stehně.

Jemně se čeříš, jemně houstneme,

jemně lepkaví, jemní lidé.

Zatímco sedím na záchodě,

pustíš to do sprchy.

Zatímco spíš, sedím vedle.

Vedle je nejblíž.

XXX

Vstupuju do svazku jako veliká černá guma:

jsem vibrátor nebo kus volantu?

Černou kůži ze sebe téměř nesundám.

Cokoli udělám, táhnu za sebou

samičku klíštěte,

motám se po městě jako ocas,

vzrušením skoro otékám.

Tím myslím její roztažené nohy

a také možnost

jen tak ji potrápit.

Ona tím myslí držet se a kousat.

XXX

Její bytost se ucpala,

potíže se rodí příliš rychle.

Ani oblečení, které si svléká, už nejde

rozmotat,

kalhotky vpletené v punčochách

stísněně voní.

Čas zmizel v absenci násilí.

Zatímco spí, její dech klesá z úst do krku

a padá vnitřnostmi

až dolů, do studených sklípků mezi

prsty od nohou.

XXX

Vždycky jsem si vymýšlel, táto,

proč jsi mi neřekl, abych držel hubu?

Copak nevíš, že podvody nelze zastavit?

Jen co skončila vláda tvé stěrky,

začalo vzdychání koše na špinavé prádlo:

vyhoním si péro do špinavé ponožky.

Teď se vracím a neřeknu ani slovo,

teď už vím, že žádný tak veliký mlčící výr

nemůže proletět ztuhlými bramboráky.

XXX

Voníš dřevem, ale vypadáš chladně. Otěhotněl jsem kdoví s čím, s oblečením nebo s držadlem. Teď si to vyškrábnu lžičkou: na záchodě, v sobě a pro lidi, i když bříško se mi líbí. Ze dveří naproti se odchlipuje černá vločka. Je ochlupená, tlustá, dobře vyvinutá, dobře vypadá s rozteklou tyčinkou v obočí a s příchutí čokolády.

XXX

Mám zadek po mámě,

a myslím, že i nohy. Věříš mi?

V posteli někdy

ztrácím nit, je ve mně cosi měkkého,

co nechce souložit.

A přitom jsem to já, kdo odmítal

rodit děti (kousni mě, ať se probudím)

a jehož lásku

měly zajistit potraty.

XXX

Když jsem tě nenáviděl poprvé, mohl jsem ještě odejít – neodešel jsem, nenávidím tě. Teď můžu leda utéct nebo tě potají zabíjet.

Když to nepůjde, vyspím se s tvým milencem. Vím, že se rád dotkne ocasu, který jsi měla naposledy v ústech nebo uvnitř. A to ani nemluvím o tom, co pro něj znamená možnost si se mnou o tobě povídat, přivonět k tvým kalhotkám, které vyndám z koše na špinavé prádlo, vylízat talíř, z kterého jsi naposledy jedla, mluvit o tobě a dozvědět se všechno.

Já zase nutně potřebuju někoho, komu bude stejně, a ty se nepočítáš.

XXX

Máš díru z hovězí kůže. Musíš ji navlhčit,

aby trochu změkla, a jak to uděláš,

je jen na tobě.

Mně nejlíp poslouží krabí klepeta.

Víš, že pod krunýřem jsem plný másla, plný

milování, plný lásky, plný sekrece.

To já jsem ten krab, v němž tuhne vejce.

To já nejsem normální a naočkuji ti plíseň

do prdele.

To já zakládám postranní požáry.

XXX

Myslím si, že svým objetím na mně chceš vydělat, a zdá se mi, že nemám co ztratit.

XXX

Samotář se tahá za ocas,

v křoví za smetištěm si něco představuje,

déšť plaší náhodné svědky.

To „mladé květinky“ potřebují zalít

„čerstvým semenem“,

říká si nad hromádkou bramborových

slupek.

Tak se svým vězněm nakládá jeho chatička.

XXX

Trochu si zalhat

a sklidit, co uzrálo.

Myšlenky se řinou jak protlak,

tkáň odtéká s krví, láska

se prodírá dírou a špiní

dům, špiní podlahu i propíchané stěny.

Než zaschne, budu ji muset vylízat.

XXX

Vystrč jazyk a lízej, co nejde uklidit,

promoč, co se dá promočit,

miláčku, dneska ti můžu říct,

že hadřík nejde vyždímat.

Že moje kundička

je nasáklá jako houbička na nádobí (tak plivni)

a na dně dřezu zduřely kousky těstovin.

XXX

Večer se zavinul v koruně.

Slehlé trávníky

šumí čekáním, než se rozevře postranní šev.

Prsty hledají v prázdných punčochách,

země se boří pod nohy.

Jazyk popotahuje uzdičku, mlčení pustilo

trochu slin.

Barva věnovaná čekání hnízdí v dutině

pohledu.

XXX

Jinak řečeno, spíme spolu,

je čas se k sobě otočit a sáhnout.

Palmové listí spadá přes vanu,

tělové mléko prýští.

Máš na sobě místo, které jsme spolu zničili.

Ten kus vytahané kůže bych nerad opustil.

XXX

Mé nevěsty jsou malé holčičky, stačí mít kousek lepidla a šikovné prsty. Je to potěšení, které si mohu dovolit zdarma: skutečná žena je doma jen málokdy a pokaždé mě něco stojí.

Děti jsou jiné. Jenom je pohladím po vláskách a snědí i plíseň na nohou. Nemohu se jich zbavit, jak jsou dotěrné. Trochu se rozjaří a hned mě propíchnou malým klacíkem: účty jsou vyřízené.

Ale malá rezerva mi ještě zůstala. Jsem bůh-otec. Na nic nezapomínám, nikomu neodpouštím, odměny nechávám na později.

XXX

Vyprávěj mi pohádku o mých rtech,

jak jsou velké… a jak tě vzrušují

ty dva nateklé svaly.

Jenom kvůli nim musím kouřit.

Jenom proto mi stačí

občas změnit výraz tváře a přeskupit vrásky,

jenom tak

každým pohybem

ještě trochu znásilním dětství.

XXX

Kdybych o té prasečince nemluvil, hned bych na ni zapomněl – vzpomínky jsou mrtvá věc. Jednou jsem si lehl na svou spící ženu, vlezl do ní a rychle se udělal. Až potom jsem si všiml drobků všude po prostěradle. Jak jsem si zvykal na tmu, pochopil jsem, že něco není v pořádku. Ona zůstávala nehybná. O to smutnější byl pohled na pootevřená ústa a nakousnutý rohlík v její ruce.

Rychle jsem smetl drobky, vyjmul rohlík z jejích prstů a bezděky k němu přičichl. Voněl, nebo nevoněl? Už jsem byl dost těžký na to, abych se svalil na postel a usnul.

XXX

I kdyby tma byla tlustá jak deka,

jeho konec by nepřesáhla.

Když se mi nacpe mezi rty, nezbývá než držet.

Nakonec je to otázka kousání.

Dělám to naslepo, dokud nezměkne

nebo dokud se neobjeví

bezbarvá kapka nenávisti jako malý dárek

a kapka bílé lásky, kterou vysaju.

XXX

Je září, bohužel, v podzimním světle

začíná prosvítat, kdo jsme.

Sedáš si na mě tak, jako sedíš ve vaně…

Někdy se cítím jako ty.

Nebo jako něco, co je třeba pomočit.

Jenže dnes má láska nemůže

ani do pupíku, ani do odpadu,

ani do chodbičky.

Dnes kloužu po povrchu. Sledovat stín

je pro mě špinavá práce.