eskA2látor 3

Po válce v Jižní Osetii v roce 2008 zůstala Saakašviliho Gruzie v povědomí jako stát výrazně prozápadní. Rozuměj: podporující politiku amerických republikánů. Pochopitelná snaha vymanit se z ruského vlivu ovšem hraničí se servilitou vůči Spojeným státům a je otázkou, zda ji nastupující prezident Gior­gi Margvelašvili zmírní. Od předloňska se Tbilisi pyšní novou sochou Ronalda Reagana, který se s úsměvem a snad i zadostiučiněním dívá přímo na prezidentský palác. Kdo přijíždí do gruzínské metropole od východu, je uvítán portrétem George W. Bushe, jehož jméno nese hlavní třída do centra. Dříve po ní jezdily i trolejbusy, ale ekologická doprava se s texaským naftařem Bushem dlouho nesnesla: následujícího roku byly trolejbusy a tramvaje v celém městě zrušeny. „I tady nám jezdíval trolejbus,“ říká penzionovaný letecký inženýr Eldar Michanašvili před svým chatrným domkem v nedalekém Gori, Stalinově rodišti. „Bylo to holt pro lidi, tak ho zrušili. Tamhle měl konečnou,“ ukazuje k rozvalinám Chlebozavodu, někdejších pekáren. Podél zrezivělých sloupů trolejbusového vedení dojde chodec ke Stalinovu muzeu a přitom začíná chápat, proč mnozí Gruzíni stále vykazují nedostatečnou prozápadnost a nadále se marně upínají ke svému nejslavnějšímu rodákovi.