eskA2látor 3

Nad hrou nejlepších tenistů a tenistek lze stát jen v němém úžasu, nicméně některá slova provázející finálové boje letošního Australian Open žádají trochu kritického odstupu. Ukazují nám, jak snadno lze na základě omezené zkušenosti sáhnout k jednoduché generalizaci. Zatímco mužské čtvrtfinálové boje se obešly bez většího překvapení a do semifinále postoupili největší favorité, v ženském pavouku přehrála devětadvacátá nasazená Sloane Stephensová jednu z favoritek, Serenu Williamsovou. Opakovala se tak situace z loňska, kdy se do závěrečných bojů velké čtyřky největších tenisových turnajů, takzvaného grandslamu, dostávala stále stejná jména mezi muži, ale mezi ženami nebyla nouze o překvapení. Čím to? „Víte, holky jsou prostě víc emočně nestabilní než my. Jsem si jist, že každý s tím bude souhlasit, i samotné hráčky,“ vysvětlil novinářům Jo-Wilfried Tsonga, jeden z těch, kteří opustili turnaj ve čtvrtfinále. Pomineme-li fakt, že výkonnost hráče může záležet i na jiných faktorech, než je emoční stabilita, nelze ani říct, že by ženské zápasy byly předvídatelnější než mužské. Australský ekonom Liam Lenten analyzoval výsledky třiceti tisíc vrcholných tenisových zápasů. Zjistil, že mužské zápasy se mnohem častěji rozhodují v posledním, vítězném setu a k překvapením, kdy favorit či favoritka prohraje s níže postaveným hráčem či hráčkou, dochází v obou kategoriích přibližně stejně často. Výsledky zápasů jsou tak stejně nevyzpytatelné u obou pohlaví – na rozdíl od tendencí k zobecňování na základě panujících stereotypů, které lze předjímat mnohem snadněji.