Bouřka jak opilý hromotluk
potácí se k východu
Nikdy po sobě neuklidí
rozbité věci nesloží
ani se neohlédne
co je proti tomu
lehký bordel v ložnici
a v hlavě srdcovýho kluka
který se umí bát karetního stolku
tak potichu
že to nikdo neslyší
Okno je dokořán
každý může dovnitř
každý může ven
Zase slyšíme město
v tom šumu už sem tam rozeznáme
jednotlivé zvuky
A vzduchu je náhle tak obrovské množství
že nemůžem se vynadýchat
že v tom krátkém čase hojnosti
nemáme strach už z ničeho
Je čas na nějaké hrdinství
V zakleté zahradě hlídá umělohmotný pes
Báseň vybral Jaromír Typlt