národ v literatuře

Velké Ř, které zdobí obálku, je považováno za jeden ze specifických znaků naší národní identity. V aktuálním čísle se ptáme mimo jiné na to, jak se projevuje vědomí národa v literatuře, zda a čím je v ní formováno češství a především zda národ není jen zastaralý koncept zabarvený do hněda. Jan Bělíček se ve snaze obnovit debatu o české národní identitě vrací na začátek devadesátých let a konstatuje, že „český intelektuál po revoluci prováhal svou dějinnou šanci v domnění, že dějiny skončily a on, společně s celým národem, se ocitl v čekárně do ráje blahobytu okcidentální společnosti“. Martin Pokorný v literárním zápisníku píše: „Nejvýznamnějšími současnými autory v češtině jsou skoro bez výjimky překladatelé a ten jeden básník, co ho můžu číst, taky překládá“ a vyhlašuje: „Kdo nepřekládá, ať je podezřelý!“ Kamil Činátl si k analýze národních schémat zvolil mimořádně bohatou produkci memoárů českých herců. Obecněji se národní, respektive kmenové identitě věnuje Tomáš Glanc v eseji o panslavismu. Mimo téma čtěte o zasloužilých umělcích Sergi Gainsbourgovi a Bobu Dylanovi, podivném filmovém objevu Berberian Sound Studio nebo se potěšte úryvkem z knihy Circus politicus, vtipně demaskujícím oligarchické základy Evropské unie.