Závěť stárnoucího mystika

Nad Tancem reality Alejandra Jodorowského

Mexicko­-chilský tvůrce Alejandro Jodorowsky, proslulý především provokativními filmy ze sedmdesátých a osmdesátých let, v kterých křížil mystiku s technikou šoku, loni natočil nový snímek. Autobiografický portrét režisérova dětství ale do autorovy filmografie nic nového nepřidává.

Při sledování posledního filmu Alejandra Jodorowského Tanec reality (La danza de la realidad, 2013) mě přepadl smutný pocit, že se kdysi originální a talentovaný tvůrce na sklonku kariéry snaží znovu vstoupit do stejné řeky, ale zatím se v ní spíše topí. Snímek je občas osvěžující, místy poutavě nostalgický, ale většinu času jde bohužel především o řemeslně nezvládnutý pokus o reflexi autorova vlastního života.

 

Průvodce Jodorowského světem

Čtyřiaosmdesátiletý Jodorowsky, autor skandálních filmů jako Krtek (El topo, 1970), Posvátná hora (La montaña sagrada, 1973; v Česku neustále nepřesně překládaný jako Svatá hora) a Svatá krev (Santa sangre, 1989), se těší pověsti mistra ezoterických nauk, tarotu a filmové mystiky. Svým někdejším ideálům anarchismu a svobodného života se nicméně fakticky zpronevěřil už dávno a dnes je spíš snobskou hvězdou užívající si slávy a majetku. Přesto se na jeho nový film netrpělivě čekalo. Jodorowsky dlouho sliboval, že natočí pokračování svého možná nejslavnějšího snímku Krtek, ale nakonec se uchýlil ke zfilmování části své autobiografické knihy, vydané v roce 2001 v Mexiku. Toto originálně napsané dílo, plné inspirativních filosofujících úvah, je zásadním průvodcem po autorově „světě“.

Samotný film se ale věnuje pouze období dětství v chilském městě Tocopilla. Jodorowsky tvrdí, že jde o jakousi formu závěti, určenou především pro jeho rodinu, protože o svém mládí v soukromí nikdy nemluvil. Za realistické zobrazení raného údobí jeho života lze ale Tanec reality považovat jen stěží. Částečně jde opět o psychedelickou jízdu, jejíž děj je sice oproti předchozím filmům poměrně jasný a lineární, je však složený z racionálně těžko uchopitelných a zároveň provokativních scén. Sledujeme osudy malého Alejandra v chudém hornickém městě, kde potkává řadu podivných bytostí, mrzáků a zrůd. Matka místo mluvení zpívá operní árie a svého syna týrá tím, že se k němu chová s přehnanou láskou, jako kdyby nebyl chlapcem, ale holčičkou. Otec je autoritativní samec bez kousku citu, ale také přesvědčený komunista, který se pokusí spáchat atentát na prezidenta. Malý Alejandro spíš než jako obyčejný chlapec působí dojmem proroka a vševědoucího průvodce – jeho očima sledujeme dobovou atmosféru, páchané nespravedlnosti i otcův neúspěšný život. Snímek končí odjezdem do Santiaga, kde by mělo začít pokračování, jež Jodorowsky prý již připravuje.

 

V obklíčení chaosem

Film, částečně financovaný pomocí crowdfundingu, je směsí motivů, témat a postupů použitých v Jodorowského předchozích dílech. Ve srovnání s nimi mu však schází nadšení, energie a mystická aura. Papundeklové dekorace a skupinka zlých fyzických mrzáků dnes nikoho nedojme ani nevyděsí. Neuvěřitelně směšné jsou místy bohužel i herecké výkony, spočívající v neohrabaném deklamování rádoby velkých myšlenek.

Sled bizarních scén jako by spěl k vyznění, jež by se snad dalo vyjádřit s pomocí citátu z knihy Líbivé obrázky (Les belles images, 1966, česky 1969) Simone de Beauvoir: „Pokud budeme vytvářet stále nové potřeby, poroste pocit frustrace stejnou měrou. A kdy že jsme nastoupili tu cestu úpadku? Toho dne, kdy jsme před moudrostí dali přednost vědě, a užitečnosti před krásou. Ale když už to takhle dopadlo, co se dá ještě dělat? Pokusit se vzkřísit v sobě a kolem sebe moudrost a cit pro krásu. Jedině revoluce mravní, a nikoliv sociální, politická nebo technická (ekonomická), dovede člověka k jeho ztraceným pravdám. Člověk se může zatím pokusit na vlastní vrub: pak dospěje k radosti i v tomto absurdním světě a v obklíčení chaosem.“ Ze všeho nejvíc však Tanec reality bohužel ukazuje, že svět se za třiadvacet let od posledního Jodorowského filmu změnil natolik, že autorovy staré postupy pozbyly účinnosti.

Autor je festivalový dramaturg a přednáší dějiny filmu na katedře filmových studií FF UK v Praze.

Tanec reality (La danza de la realidad). Chile, Francie, 2013, 130 minut. Režie a scénář Alejandro Jodorowsky podle vlastní stejnojmenné knihy, kamera Jean­-Marie Dreujou, střih Maryline Monthieuxová, hudba Adan Jodorowsky, hrají Brontis Jodorowsky, Axel Jodorowsky, Adan Jodorowsky ad.