eskA2látor 1

Pěkně se to sešlo, jakápak tragédie! Satanovy vlaky vždycky jezdily načas. A když se všechno přichystá den dopředu, můžete si potom už jenom užívat. Což se mi poslední dubnovou noc skutečně povedlo. Před půlnocí jsem stál na Petrových kamenech, plival na kříž, močil na hostii, sodomizoval kocoura a Iveta, která byla vždycky pro každou špatnost, mně přitom lízala řitní otvor – ach Bože! Její tvář byla andělsky bílá a zase krásná jako v klipu Půlnoční smíření. Rychtář držel pochodeň a hvízdal si, Pomeje rozléval mešní víno, z kterého sám vydatně upíjel, a Macura, ten zachránce padlých žen (cha cha), nám přitom ministroval. Vsadil bych se, že z křoví u břehu nás pozoroval Novotný – ten spratek je všude – a moje glosa je tedy nejspíš už pasé. Ve dvě jsme celou tu filipojakubskou taškařici ukončili a hurá do Uhříněvsi na večírek. Přál bych vám zažít kocovinu, která druhý den následovala. Myslím, že jsme to trochu přehnali s vínem, koberec už nikdo nevyčistí, ale stálo to za to. No nic, někdo si prostě užívá a někdo ne. Všichni víme, že když někomu není dáno, může ležet na kolejích třeba celý den a nic pořádného z toho stejně nebude.