eskA2látor 1

Kdo trochu sleduje kulturní dění, nemohl si nevšimnout smutného konce jedné legendy. Činoherní studio, působící v Ústí nad Labem od roku 1972, bylo během několika týdnů (od ledna do března 2014) zlikvidováno byrokratickým úsilím ústeckých zastupitelů. Jen díky nezlomnosti členů uměleckého souboru a úsilí řady ústeckých občanských sdružení a jednotlivců divadlo nezaniklo. Jako Činoherák Ústí bude od nové sezóny hrát v bývalém kině Hraničář. Pod názvem Národ sobě II běží nyní celonárodní sbírka, v níž mohou občané podpořit další fungování divadla. Byť jde o svého druhu vítězství občanské společnosti nad byrokracií, je zřejmé, že takto divadlo může fungovat jen omezený čas. Magistrát mezitím rozjel čistě potěmkinskou akci pod názvem „Výběrové řízení na nového uměleckého šéfa Činoherního studia“, o němž má rozhodnout castingová agentura. Formanovská absurdita ožívá přímo před našima očima. Akorát to není moc sranda. V situaci, kdy ministr financí chce snížit výdaje na kulturu o další miliardu, ačkoli už teď má Ministerstvo kultury nejnižší rozpočet v civilizované Evropě, se musíme konečně zastavit a zopakovat si základní fakta: Kultura není zadarmo. Kterákoliv civilizovaná společnost, vážící si sama sebe, do kultury investuje. Kultura není totéž co zábava. Zábava může být součástí kultury, ne naopak. Společnost, která zamění kulturu za zábavu, umírá. Kultura nevzniká rozhodnutím politiků, ale často jim navzdory. Pokud politici věří, že mohou kulturu ovládat a využívat ve svůj prospěch, nesmí se divit, když jim práskne do ksichtu. Může se zdát, že se nás dění ve vzdáleném městě na severu netýká. Opak je pravda. Právě autonomní, silná kultura „zdola“ je základem svobodné a sebevědomé společnosti, o kterou usilujeme. Do té doby, než bude stát schopen účinně se postavit za své kulturní instituce, aniž by jim diktoval, co a jak mají dělat, je třeba převzít iniciativu. I proto se Národní divadlo plně staví na podporu Činoheráku Ústí, který je jediným legitimním dědicem značky Činoherní studio, a vyzývá občany k jeho podpoře. Ve sbírce Národ sobě jsme se před sto třiceti lety složili na svou kulturní identitu. V té současné se skládáme na svou schopnost vzepřít se zvůli, která se ji pokouší likvidovat.