Když na počátku června marseilleská policie dopadla Mehdiho Nemmouche, podezřelého z květnového atentátu na židovské muzeum v Bruselu, leckomu se splnil sen. Konečně se zhmotnil přízrak evropských džihádistů v Sýrii, který v posledních měsících oživují především britští a francouzští politici, protiterorističtí experti a část novinářů.
Evropští džihádisté v Sýrii jsou stále častějším tématem veřejné a mediální diskuse. Odhady, jejichž metodika je však pečlivě tajena, mluví o několik stovkách až pěti tisících osobách, jež se ze zemí Evropské unie vydaly pomáhat opozici vůči Bašárovi alAssadovi.
Islamisté a sociální sítě
Většina expertů považuje za nejnebezpečnější organizaci Islámský stát v Iráku a v Levantě (ISIL). Podle francouzského experta Jeana-Pierra Filia se tato organizace „už tolik nezaměřuje na boj proti režimu Bašára alAssada, a může se tedy více koncentrovat na integraci zahraničních dobrovolníků do bojových oddílů“. Filiu se domnívá, že ISIL, kterému se dostalo určité mediální pozornosti po obsazení několika severních provincií, používá zahraniční dobrovolníky nejen k bojovým operacím, ale také k rekrutování nových členů po Facebooku a dalších sociálních sítích. Islamisté se tedy sice chtějí „vrátit do středověku“, ale na sociálních sítích a na internetu se prý pohybují s určitou obratností.
Každopádně zatím nikdo nevyčíslil, kolik evropských bojovníků je zapojeno do radikálně islamistických oddílů a kolik do struktur, které jsou uznány a podporovány evropskými zeměmi a jejich blízkovýchodními spojenci (například do Syrské svobodné armády). Podle zpravodajských služeb, které však tvrdí, že nemají úplný přehled o tom, co se v Sýrii děje, je podstatná část evropských dobrovolníků zapojena jen do podpůrných aktivit, jakými jsou ošetřování raněných či logistické aktivity. Jak navíc upozorňuje antropoložka Dounia Bouzarová, především ženy, které prý tvoří až čtyřicet procent evropských džihádistů, odjíždějí do Sýrie z humanitárních důvodů. „Tyto dobrovolnice jsou ovlivněny videy kolujícími po internetu, jež ukazují trpící děti, a do Sýrie tudíž odjíždějí s úmyslem jim pomoci,“ tvrdí antropoložka, která se evropským dobrovolnicím věnuje ve své nedávno vydané knize Désamorcer l’islam radical: ces dérives sectaires qui défigurent l’islam (Zastavit radikální islám. Sektářské odchylky, jež překrucují islám, 2014).
Al-Káida teenagerů
Určitá část dobrovolníků se z různých důvodů vrátí domů, aniž by vůbec překročila tureckosyrskou hranici. To je třeba případ dvou neplnoletých kamarádů z Toulouse, kteří ukradli svým rodičům kreditní karty, koupili si letenky do Malé Asie, ale nakonec byli v Turecku dostiženi svými příbuznými a dovezeni nazpět do Francie. I když se jejich chování podobá spíše klukovině než vážně míněné snaze o zapojení do svaté války proti damašskému tyranovi, toulouská prokuratura oba mladíky obvinila ze spolčení s teroristickou organizací.
Ačkoliv se hrozba ze strany dobrovolníků, kteří se vracejí do Evropy, zdá zatím minimální a v mnoha ohledech i úsměvná, politici neotáleli a vyrazili do útoku. Francouzský prezident François Hollande při prezentaci opatření, jež by měla zabránit odjezdu dobrovolníků do Sýrie, uvedl, že v boji proti novému džihádismu Francie „využije celý svůj arzenál, včetně operativních technik a prostředků cyberbezpečnosti“. Obdobný slovník volil i britský ministerský předseda, když upozornil, že islamisté chtějí po Iráku udeřit i v Evropě, či italský ministr vnitra Angelino Alfano, jenž vyjádřil obavy, že si noví alkáidisté zvolí jako dopravní prostředek do Evropy nejistá plavidla, kterými se snaží přepravit na severní břeh Středozemního moře váleční uprchlíci. Jak se zdá, vrcholní evropští politici se již cítí být ve válce proti nové alKáidě, která, soudě dle dostupných informacích o navrátilcích ze Sýrie, bude sestavena z teenagerů s prořídlými plnovousy, kteří přilnuli k bizarním formám radikálních interpretací islámu.
Z tohoto hlediska přišlo zatčení Mehdiho Nemmouche, jenž je podezřelý z květnového atentátu na bruselské židovské muzeum, jako dar z nebes. Nemmouche, který byl po návratu do Evropy nějakou dobu monitorován francouzskými tajnými službami, spojuje novou hrozbu se společenským traumatem, které způsobil krvavý atentát Mohammeda Meraha v Toulouse a v Montaubanu v roce 2012. Od té doby se ve francouzských médiích pravidelně vrací téma islámských teroristů žijících ve Francii. Případy Meraha a Nemmouche však mají několik styčných bodů. Oba prožili dětství v neutěšených podmínkách a v dospělosti se dostali do začarovaného kruhu menších trestných činů (krádeže, vloupání do aut, distribuce drog). Oba také přilnuli k radikálnímu islámu ve vězení, což by mělo vést k otázce, neníli tato instituce spíše kontraproduktivní. Každopádně Merah a Nemmouche jsou dnes využíváni jako strašáci a důkazy obnovené teroristické hrozby. Sklon přičítat tragické činy, jakými jsou právě atentáty, nějakému externímu zlu, ať už v podobě ďábla, počítačových stříleček nebo antagonistického náboženství, přitom opět poslouží především těm, kdo se chystají pod záminkou bezpečnosti a boje s terorismem omezit občanské svobody a možnosti soužití různých kultur.
Autor je spolupracovník italského deníku Il Manifesto.