Lidový deník (Renmin ribao) nás ve vydání z 3. července informuje o provincii Kuejčou, která se dlouhodobě drží na konci žebříčku čínských provincií řazených dle hrubého domácího produktu. Čtyři desítky dobrovolníků o prázdninách zorganizovaly tábor pro opuštěné děti. Hlavním cílem bylo dát těmto dětem pocítit zájem společnosti, ale také se přesvědčit o jejich psychické kondici. „Kromě psychologické pomoci jsme dětem přivezli i dárky a radost,“ píše se v textu doprovázeném mnoha fotografiemi, na nichž děti vesele skáčou přes švihadla nebo lízají lízátka, zatímco jejich učitelku fotograf zachytil v momentě, kdy plačky vyprávěla dobrovolníkům o osudech svých svěřenců. „Děti budou mít týden letních radovánek: trénink skákání přes švihadlo, vojenská cvičení, ale také vystřihovánky nebo keramiku.“ Z Kuejjangu, hlavního města provincie Kuejčou, je další zpráva. Týká se akce pro školáky, na níž byla posledního června tohoto roku představena série komiksových publikací s didaktickou tematikou, jako je například dopravní výchova, prevence požáru, bezpečnost v domácnosti, ostražitost vůči přírodním pohromám a podobně. Dětem se zde hravou formou vštěpují pravidla chování v mezních situacích, nezřídka ohrožujících život: „Když vzplaneš ohněm, neběhej,/ spíš na zemi se vyválej./ Strhej si hned oblečení,/ nad to lepší rada není!“ Během roku mají vyjít čtyři knížečky rozdělené dle oblastí dětského života. Ke školákům se zdarma dostane sto tisíc svazečků tohoto vzdělávacího počinu. Ředitel jedné školy, kde je přes devadesát procent dětí, jejichž rodiče se kvůli práci stěhují z místa na místo, takže kontinuita jejich vzdělání má značné trhliny, si pochvaluje snadno srozumitelnou formu publikace, díky které může sdělení pochopit skutečně každý.
Podle čínského zákona platí jasné pravidlo – v blízkosti základních a středních škol se nesmějí zřizovat žádné „zábavní podniky“, myšleno pochopitelně především noční kluby a nevěstince. Komentář zpravodajské agentury Nová Čína (Xinhua) se 7. července podíval na zoubek jednomu z mnoha případů, městu Čchaočou v provincii Kuangtung. Veřejným tajemstvím je, že restaurace Mořské štěstí není jen tak obyčejnou restaurací, ale jedním z podniků, který lidé obvykle nazývají „nejhustší bordel“. A není od místní střední školy ani sto metrů! Novináři se vydali hledat odpověď na otázku, kdo za podobnými luxusními podniky stojí. „Vystoupali jsme do druhého poschodí Mořského štěstí po prostorném schodišti, a uvítaly nás svůdně nastrojené a nalíčené dívky sešikované do řady. Muž, který nás přijímal, nám dal dnešní cenovou nabídku – ceny dvaačtyřiceti přepychově vybavených boxů se na něm pohybovaly v širokém rozmezí od 480 do 1 580 jüanů. Skoro všechny boxy už byly zamluvené, ty velké, s doprovodem slečen, je třeba si zajistit s dostatečným časovým předstihem,“ čteme si první informace z terénního průzkumu. Odbor kultury, poskytující oprávnění k danému typu podnikání, přijímá mnohá opatření, která zůstanou jen na papíře, a „ředitelé místních školních zařízení jsou každý den jako na trní“. Článek končí objektivizující poznámkou: „Jednadvacet procent z předpokládaného měsíčního profitu Mořského štěstí – což je 600 tisíc jüanů – je možná pro úřady docela silnou motivací nechat tyhle provozovny žít.“
Pekingský deník (Beijing ribao) přinesl 4. července článek o obchodu spojeném s nelegální recyklací elektronického odpadu, při němž si lze přijít na neuvěřitelné zisky. Novináři v utajeném průzkumu zkoumali „řetěz podzemního odvětví, který se táhne od Pekingu přes Chepej až ke Kuangtungu“. Problémy ekologické i ekonomické, které toto nezákonné podnikání přináší, okamžitě vzbudily pozornost na všech frontách. Astronomické částky, o nichž mluví informované osoby, se dají ilustrovat na výdělku, kterého lze dosáhnout při zpracovávání destiček s integrovanými obvody. Hovoří stranický tajemník Čang z města Kuejjü v provincii Kuangtung: „Když rozprodáte vytříděnou tunu tohoto materiálu, čistý výdělek přijde na čtyřicet až padesát tisíc jüanů. Dokonce i malá domácnost někde na vesnici si ročně může vydělat pohodlně daleko přes sto tisíc jüanů, na tom není nic neobvyklého.“ Podomácku dělaná recyklace má samozřejmě svá dalekosáhlá ekologická úskalí, takže se hledá řešení. Jedním z návrhů je posílit zodpovědnost výrobců elektronických zařízení podle hesla „Kdo vyrobil, ten se stará o recyklaci“, avšak Čína nemá pro takové řešení žádný systém pravidel. Pokud bude chtít něco takového zavést, bude se potýkat s problémy na všech úrovních.
Ve stejném listu se ve vydání z 6. července dozvídáme o pozoruhodné, čistě prázdninové akci, která se rozpoutala v jistém baru v čínské metropoli. Jde o rajčatovou válku. „Nespočet mladých mužů a žen oblečených do bikin, respektive šortek, se pouští do krvavě rudého oceánu, aby tam bojovali v rajčatové válce.“ Na základě výpravných doprovodných fotografií těl obalených slupkami z rajčat vcelku snadno pochopíme povzdech jedné z přihlížejících: „Tahle rajčata, to je fakt prdlý. Když jsem vešla, několikrát jsem se pozvracela, než jsem si na to celé zvykla!“