par avion

Z německého tisku vybral Martin Teplý

Konflikt mezi Izraelem a hnutím Hamás se intenzivně dotýká také izraelské a palestinské diaspory. Odráží se to i v Německu, kde žijí zástupci obou národů. V několika německých městech, především ale v Berlíně, proběhly 17. července arabské protesty, které odsuzovaly izraelské útoky na Gazu. S tím se dalo počítat. Problematická byla ovšem hesla demonstrantů. Dokud především mladí Arabové skandovali „Alláh je velký“, policie poměrně v klidu přihlížela a nechala je být. Poté ovšem přišli s heslem „Žide, Žide, zbabělé prase – vylez ven a pojď bojovat sám“. To už bylo vidět, že si policisté trochu neví rady. Nezasáhli ovšem ani tehdy, když arabští demonstranti volali „Zatracení Židi, dostaneme vás“. Reakce německé politické scény na sebe nenechala dlouho čekat, o čemž informuje Frankfurter Allgemeine Zeitung z 23. července. Spolkový prezident Joachim Gauck varoval před jakoukoli formou eskalujícího antisemitismu. Zdůraznil, že Německo má být rádo, že má na svém území synagogy a potomky těch, kteří měli úplně zmizet z povrchu zemského. Německo prý má být „otevřená a tolerantní země“, která všem svým obyvatelům zaručí bezpečnost a agresivní formy antisemitismu v žádném případě nestrpí. Na toto téma prezident vedl důvěrný hovor také s předsedou Centrální židovské rady v Německu, Dieterem Graumannem. V podobném duchu se vyjádřila i Angela Merkelová a další němečtí politici. Jiná reakce se ostatně ani nedala čekat. Pozitivně diferencovaný názor na věc má předseda Centrální rady muslimů Aiman Mazyek, který vyloženě antisemitská hesla a nálady u demonstrantů velmi ostře odsoudil. Hovořil dokonce o tom, že ten, „kdo hlásá nenávist k Židům, nemá v naší společnosti co dělat“. Zároveň ale zmínil aspekt, který němečtí politici zamlčují – podle něj je ostrá kritika Státu Izrael kvůli jeho vojenské operaci v Pásmu Gazy zcela legitimní. Celý článek zakončuje nestor německé historie antisemitismu Wolfgang Benz, který „varuje před přílišným varováním“. Antisemitismus je v Německu jako podprahová konstanta stále přítomen. O žádný lavinovitý nárůst se však podle něj ve výše zmíněných případech nejedná a jde spíše „o hloupé výkřiky divných lidí“. Podle Benze má především Izrael zájem na tom, aby se jakákoli kritika jeho politiky automaticky označovala za antisemitismus. „Ale ne každý, který nesouhlasí s válkou v Gaze a má soucit se zabitými nebo zraněnými palestinskými civilisty, je antisemita.“

 

Poslední číslo internetového vydání magazínu Der Spiegel informuje o iniciativě poslance a místopředsedy spolkového sněmu Johannese Singhammera, který vehementně požaduje, aby byli přijati křesťanští uprchlíci z iráckého Mosulu. Militantní hnutí Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL), pod jehož kontrolu se město Mosul dostalo, totiž vyzvalo tamních zhruba šedesát tisíc křesťanů, aby buď konvertovali na muslimskou víru, anebo opustili město. Jinak jim hrozí smrt. Většina jich prchá do kurdských oblastí Iráku, nicméně nejsou vyloučeny ani tragické případy. Pro Singhammera je to „jedna z nejhorších zpráv posledních měsíců“ a apeluje na své kolegy ve Spolkovém sněmu, aby vytvořili podmínky pro přijetí těchto uprchlíků v Německu, a to především z toho důvodu, že prakticky nemají kam se uchýlit, protože ani okolní regiony jim nejsou příliš přátelsky nakloněny. Německé muslimy žádá, aby „přiznali barvu“ a jednoznačně se křesťanských uprchlíků zastali. Navíc apeluje na muslimské rodiče, aby aktivně bránili svým dětem v náklonnosti k radikálnímu islamismu. „Obyvateli Německa, který jezdí do zemí Předního východu, aby se tam učil, jak masakrovat jinověrce, musí být odebráno německé občanství.“

 

„Oko za oko, zub za zub“ – tak by se dala shrnout nová taktika Spolkové republiky Německo vůči Spojeným státům americkým, o které psal jako první deník Süddeutsche Zeitung z 23. července. Němci se rozhodli, že budou mít pod dohledem britské a americké agenty, kteří pracují na území jejich země. Toto převratné rozhodnutí je reakcí na odposlechy amerických tajných služeb, jež sahaly až do nejvyšších pater německé politiky, a také na odhalenou spolupráci dvou státních úředníků s americkou rozvědkou. Dosud se Němci soustředili především na agenty z Ruska, Číny a Iránu. Nezbývá než jim popřát mnoho úspěchů. Především by však bylo namístě, aby USA přehodnotily politiku svých tajných služeb vůči spřáteleným státům.