Tři různé Tečky

O stanici ČT art se příliš nemluví. To ovšem neplatí o pořadu Tečka páteční noci. Jeho tři různá pojetí vznikají ve třech různých redakcích a mimo jiné svědčí o tom, jak je těžké přicházet v České televizi s novými projekty.

Pořadu Tečka páteční noci, vysílanému na ČT art, se letos několikrát povedlo vzbudit nebývalou pozornost. Nejdříve si kluci z reklamek zahráli ve studiu na šňupání kokainu z Bible a tímto klišé spojovaným s nonkonformními kapelami se jim část diváků skutečně povedlo pobouřit. Následně se malíř Václav Stratil vyznal z toho, že má rád Adolfa Hitlera „z lidské stránky“, a po epizodě s romskou kapelou Gulo Čar rezignovala producentka Kamila Zlatušková. To, když v Tečce neodhadli, jak se v době antiromských pochodů, kdy se romské děti musí doma schovávat jako za války, chovat k Romům. Na prvního půl roku vysílání slušný výsledek.

 

Klusák vs. Anděl

Tečka páteční noci sterilitu televizního prostředí zdůraznila tu upoceně, tu mimoděk, a sledovat díl s Gulo Čar je čiré utrpení. Rozruch, který se pořadu podařilo vyvolat několikrát za sebou, nicméně indikuje, že se skrze něj do televize dostávají lidé, které by jinak nikdo nepozval. Většinu zajímavých hostů však přivedli do pořadu Pavel Klusák a Luboš Pavlovič, kteří jsou dramaturgy brněnských vydání. V rámci jednoho pořadu se totiž čas od času kontroverzní brněnské večery střídají s pražskými, které pokračují v tradici lobotomické Noci s Andělem, a ostravskými, které ze všeho nejvíc připomínají pořad Dobré ráno. Zatímco v brněnské Tečce mluví divadelní inovátoři z Handa Gote, hudebníci ze skupin Schwarzprior či Vítrholc nebo výtvarník Václav Stratil, v pražském vydání vede moderátorka Lenny Trčková rozhovor s frontmanem její nejoblíbenější české kapely Michalem Hrůzou. V ostravské si zase moderátor povídá s Jarkem Nohavicou a moderátorka chystá za barem ovocné džusy.

Tři různé Tečky naznačují, že si v televizi náplní pořadu, který by měl navázat na ne­uvěřitelně dlouho vysílanou Noc s Andělem, nejsou vůbec jistí. Pražské Tečce dělá dramaturga dokonce právě sám Pavel Anděl – pořad se tak od jeho show liší jen nadšením a živostí moderátorky, která ho pojala jako hodinku příjemného povídání se známými lidmi v televizním obýváku. Ostravská Tečka působí jako pořad, který někdo dával dohromady na poslední chvíli. Moderátorská dvojice navíc ve studiu rozehrává kýčovité role věcného muže a hezké ženy, kteří se spolu ve studiu ocitli jakoby omylem. Tihle dva měli skončit v Sama doma.

 

Žádné velké novoty

Ani moderátoři brněnské Tečky však nejsou pro pořad žádnou výhrou. Jsou jimi divadelní režisér Jiří Havelka a Adéla Elbel ze skupiny Čokovoko, romský díl uváděl dokumentaris­ta Martin Dušek. Obsazení známých umělců je u pořadu, který to s průzkumem současné české kultury myslí vážně, logické. Bohužel jsou tito umělci zvyklí spíše se sami předvádět než naslouchat hostům. Ve volbě moderátorů se navíc projevuje zvyk České televize nezavádět velké novoty. Televize sice investovala peníze do celého nového kulturního kanálu, nové relace se ale příliš neliší od těch zavedených. Nejenže se vysílají stejné pořady a dělají je pořád stejní lidé, ale dokonce do nich zvou stále stejné hosty. Participaci například na nezávislé hudební scéně by od České televize nečekal snad ani největší optimis­ta – a její průzkum je také zatím vidět jen za brněnskými díly.

Pražská a ostravská Tečka páteční noci jsou vlastně zbytečné, Jarka Nohavicu i Vladimíra 518 lze pozvat i do Dobrého rána. A to platí o plejádě dalších prověřených hostů. Brněnské tečce naopak můžeme být vděční – přišla na to, jak dělat Anděla bez Anděla.

Autorka je filmová publicistka.