Život je tu úplně opačný

Run Dust a americký underground v Hannoveru

Luke Calzonetti alias Run Dust vydává další nahrávku a stává se výraznou osobností současné experimentální elektronické scény. Podobně jako několik dalších amerických hudebníků přitom působí v Hannoveru. Čím je toto německé město tak lákavé? Následující profilový text vychází z osobního rozhovoru s umělcem.

Během letošního roku jsem měl možnost seznámit se s výraznou, pro mnohé však ještě zcela neznámou postavou současné experimentální elektronické hudby, Lukem Calzonettim, který v posledních letech působí především v rámci svého jednočlenného projektu Run Dust. Calzonetti v současnosti žije v Německu a koncertuje především v evropských městech, pochází však ze Spojených států, kde od přelomu tisíciletí hrál s několika skupinami. Nejznámější z nich je bezesporu newyorská noiserocková kapela Child Abuse. Ovšem také tvorba produkovaná pod hlavičkou Run Dust se po třech letech hraní a po vydání několika nahrávek začíná postupně dostávat do povědomí fanoušků experimentálního elektra.

Letos na jaře Calzonetti vydal minialbum Top Whack, které vyšlo na irském labelu Nute Records (opatřené ilustrací Jürgena Gleueho, klíčové postavy německé neopsychedelie osmdesátých let, známé například ze skupin 39 Clocks, The Cocoon nebo The Phantom Payn). V těchto dnech pak v poměrně známém nezávislém britském vydavatelství Opal Tapes vychází kazeta Zeckenentferner. Soudě podle názvu se americký hudebník na evropské scéně i v Hannoveru dobře zabydlel. Vraťme se však o pár let zpátky.

 

Různé pseudonymy

„Vyrůstat v New Yorku bylo naprosto skvělé. V okolí Long Islandu, odkud pocházím, se v polovině devadesátých let scházelo hodně lidí, kteří se zabývali uměním a hudbou. O víkendech jsme obvykle zašli na hardcoreový koncert nebo jsme se projížděli v autě a poslouchali pořád dokola album Illmatic od Nase,“ vzpomíná Calzonetti na své mládí. Sledovat jeho životní příběh je téměř stejně zajímavé jako pozorovat jeho hudební vývoj. Skupinu Child Abuse zakládal v roce 2001 společně s Oranem Canfieldem. Ten se jejich vzájemnému vztahu obsáhle věnuje v oceňované autobiografické knize Long Past Stop­ping z roku 2009 (dalšími tématy knihy je autorova drogová závislost a jeho nenáviděný otec, který se proslavil příručkami učícími svépomoci a duševní pohodě).

Po šesti letech Calzonetti kapelu opustil. Rozhodl se přitom změnit nejen směřování svého hudebního vývoje, ale také působiště. Nové útočiště našel v poklidném německém městě Hannoveru. Zde začala nová etapa jeho tvůrčího života pod zdvojeným uměleckým pseudonymem Ronald Doussier alias Run Dust. Calzonetti svůj přesun vysvětluje jednoduše: „Do Hannoveru jsem se přestěhoval, protože odtud pochází moje přítelkyně. Po několikaměsíčním pobytu jsem se rozhodl, že se tady usadím. Oproti New Yorku je tu život úplně opačný. Byl jsem však dost unavený a koneckonců i dost starý na to, aby mi klidné a malé město mohlo vyhovovat.“

Hannover je zajímavý i v tom ohledu, že se zde vytvořila jakási komunita amerických undergroundových umělců a hudebníků. V posledních letech tu sídlí třeba Tom Smith z legendární losangeleské skupiny To Live And Shave in L.A. (viz A2 č. 16/2008 a 19/2012), který je aktivní v mnoha hudebních spolupracích a navíc vydává hudbu a literaturu pod hlavičkou Karl Schmidt Verlag. Sám Calzonetti se Smithem spolupracuje na hudebním projektu Merkwürdig Riechen. Jiným americkým rezidentem známým z nezávislé hudební scény je Mike Donovan ze „shitgazeového“ dua Sic Alps (viz A2 č. 20/2011). Calzonetti se s Donovanem zná ještě z dob, kdy oba žili v Americe: „S Mikem jsme měli jeden čas společný projekt Mesh. To bylo v době, kdy jsem pár let pobýval v San Francisku, kde jsem začal dělat technonahrávky. Pustil jsem se do toho pod dohledem Williama Frye, který stojí za labelem Incomplete Records. Měli jsme tehdy skupinu s názvem The Sheath. Byla to taková ironická technobizarnost, ale získal jsem tehdy spoustu technických znalostí. Od té doby jsem produkoval řadu podobných věcí pod různými pseudonymy, které už nikdo nedohledá. A to je dobře, protože většina z toho za nic nestojí.“

 

Klid v Německu

Zdá se, že poklidný život v Německu poskytuje umělcům z nezávislé americké scény dostatek prostoru a energie pro hudební tvorbu. Calzonetti stihl za tři roky vydat devět nahrávek. První tři vyšly na zmíněném Smithově labelu Karl Schmidt Verlag. „Tyto nahrávky nikde na internetu nenajdete, nemám je nikde v digitální podobě a na cédéčku to má asi jen pár lidí, a to ještě zahrabané někde v šuplíku,“ odpovídá mi Calzonetti na otázku, jaká je možnost tuto tvorbu slyšet.

Minulý rok mu však vyšla kazeta Decency Rally, která započala sérii několika nahrávek vydaných pod známým manchesterským labelem Tesla Tapes. Zvláště druhá z nich, rovněž loňská kazeta Trank Gun, vystihuje živou podobu Run Dust. Je to syrová spleť pulsujících rytmů, v nichž se ozývá techno, drum’n’base i krautrock. Calzonetti si díky těmto releasům kolem sebe postupně vybudoval určitou stabilní fanouškovskou základnu, paradoxně však ne lokální. „V Hannoveru v podstatě nikdo moji hudbu neobdivuje. Respektive nedávají to vůbec najevo. Je to takový místní přístup k věcem. Z ničeho a z nikoho nedělají velkou vědu. Nejsi nijak výjimečný, tak proč bychom tě tady měli obskakovat. Vlastně se mi takový přístup dost líbí,“ komentuje hudebník choulostivé otázky prestiže a vzájemné náklonnosti uvnitř scény.

 

Arzenál udělátek

Poslední desky Top Whack a především úplná novinka Zeckenentferner představují v Calzonettiho dosavadní tvorbě určitý předěl. Zatímco předchozí nahrávky se nesou v duchu brutálního a syrového techna, které Calzonetti ještě umocňoval svým expresivním vokálem, v nové tvorbě je díky pozvolnějšímu rytmu daleko více prostoru pro budování ambient­ních ploch. Prostornější zvuk a pestřejší aranžmá jednotlivých tracků zvláště albu Zecken­entferner výrazně pomáhají a zřejmě jde o dosud nejlepší počin, jaký hudebník pod hlavičkou Run Dust vyprodukoval.

Jeho koncertní vystoupení jsou přesto daleko zajímavější. Vidět Run Dust naživo patří doslova k unikátním zážitkům, už jen kvůli pohledu na arzenál všemožných hudebních udělátek, drum boxů, krabiček, syntezátorů a samplerů. Syrová zvuková energie, kterou Calzonetti při svých vystoupeních po počátečním upřeném zírání na posluchače dokáže uvolnit, je jedinečná. České publikum se o tom ostatně bude moci přesvědčit už tento podzim. Na plánovaném turné by totiž měl Run Dust mimo jiné navštívit Prahu, Brno a Bratislavu.

Autor je DJ a hudební publicista.

Run Dust: Top Whack. MC, Nute Records 2014.

Run Dust: Zeckenentferner. MC, Opal Tapes 2014.