Čas na animované dobrodružství

Enkláva tvůrčí svobody Cartoon Network

Televizní stanice Cartoon Network představuje animovanou obdobu hrané kvalitní seriálové produkce. Jejich nápadité série určené dětem i dospělým letos začínají pronikat i na české obrazovky.

Autorství představuje v současnosti jednu z hlavních vyzdvihovaných kvalit v debatách o televizní produkci, jež se ale neadekvátně obracejí pouze k hrané tvorbě. Přitom v oblasti animace najdeme nejen kvalitní tituly, ale i produkční giganty jako ­Cartoon Network, který právě na tvůrčí svobodě zakládá svůj trademark již dvacet let.

 

Kolektivní autorství

Cartoon Network spolu s kanály Disney a Nickelodeon tvoří trojici hlavních amerických televizních, potažmo kabelových stanic zaměřených na vysílání animovaných seriálů, a to převážně ve vlastní produkci. Na televizní pole sice vstoupil až jako poslední z nich, ale sehrál na něm zásadní roli. Již první projekt jeho produkční divize Cartoon Network Studios What a Cartoon! z roku 1995 jasně pojmenovává priority společnosti. Jde o soubor osmačtyřiceti krátkých navazujících filmů, přičemž každý vytvořil jiný tvůrčí tým. Cílem bylo dát při štědrém rozpočtu ne­­omezený prostor etablovaným i teprve začínajícím animátorům, aby v autorských projektech ukázali své nápady a přišli s novými a neokoukanými koncepty. Právě z tohoto animačního inkubátoru vzešly první seriálové hity Cartoon Networku jako Dexterova laboratoř (Dexter’s Laboratory, 1996–2003), The Powerpuff Girls (1998–2004) či Cow and ­Chicken (1997–1999). Přelomovost projektu What a Cartoon! spočívala v tom, že obrátil tradiční posloupnost vzniku animovaných seriálů. Na počátku totiž nebyla stylově či žánrově definovaná zakázka od vysilatele, které by se animátoři museli podřídit. Místo toho vznikly desítky osobitých autorských krátkých filmů, ze kterých si následně stanice vybrala ty, v nichž spatřovala potenciál pro seriál.

Na stejném principu funguje Cartoon Network dodnes. Soustavně ­zaměstnance a spolupracovníky motivuje k ­pitchingu nových konceptů a podporuje vytváření autorských kraťasů s absolutní tvůrčí svobodou (pokud výsledek nesplňuje podmínky pro vysílání přes den, má šanci se uplatnit na sesterské noční stanici pro teenagery a dospělé Adult Swim). To je ovšem pouhým začátkem cesty prvotního konceptu k finální podobě seriálu. Původní pitch i pilotní film následně procházejí pečlivým tříbením, při němž se optimalizuje výrobní proces, aby se oproti nadstandardnímu rozpočtu pilotu dosáhlo přijatelné flexibilnosti při tempu šestadvaceti dílů po dvanácti minutách za sezonu. Během samotné produkce se na projekt napojují talentovaní a osobití scenáristé, kreslíři storyboardů, animátoři, autoři pozadí i hudebníci a z původně autorského konceptu se postupně stává kolektivní autorské dílo.

 

Kluk, pes a další podivné bytosti

Ukázkovým výsledkem popsaného procesu je největší aktuální hit stanice – Čas na dobrodružství (Adventure Time, 2010–), vytvořený Pendeltonem Wardem, jenž začínal jako scenárista a kreslíř storyboardů staršího seriálu Cartoon Networku The Marvelous Misadventures of Flapjack (2008–2010). Fantazijní dobrodružství kluka Finna a jeho kouzelného psa Jakea, schopného měnit velikost i tvar, berou dech roztodivným fantaskním světem na pomezí pohádky a postapokalypsy i gejzírem bizarních postaviček, jako jsou například princezna Žvýkačka z Cukrového království nebo Duhorožka (létající kříženec duhy a jednorožce mluvící korejsky). Ne náhodou se někteří diváci, kteří přijdou se seriálem do kontaktu, uchylují ke směšným otázkám typu „Jaképak drogy asi jeho tvůrci berou?“. Pravda je přitom mnohem prozaičtější a především obdivuhodnější. Jedná se prostě o dílo týmu kreativních lidí s ohromnou obrazotvorností, kteří společně přispívají do tvůrčího kadlubu.

Stejně neadekvátní je označovat Čas na dobrodružství jako nonsensový seriál. Ačkoli peripetie jednotlivých dílů na první pohled vyznívají fantasmagoricky, v samotném základu seriálu najdeme tradiční premisy a motivy, jako je ohledávání určitých emocí, vztahů a konfliktů spojených s dospíváním, které pouze dostávají fantaskně hyperbolickou, případně (sebe)reflexí transformovanou podobu. Bazální složkou seriálu není nezřízená imaginace, nýbrž bohatě profilované hlavní i vedlejší postavy, které s každým dílem ukazují více ze svých osobností a citů. Vedle titulního dobrodružství a nadsazené zábavy tak seriál skrze jejich realisticky komplikované vztahy přináší také komplexní paletu emocí.

 

Každodennost fantazie

Jako v principu stejně osobitý, ale v konkrétní realizaci a stylu zcela odlišný doklad pestrosti tvorby Cartoon Networku může posloužit novinka Steven Universe (2013–). Její autorka Rebecca Sugar se coby scenáristka, kreslířka storyboardů i autorka hudby podílela na řadě epizod Času na dobrodružství – a tyto díly často patří k nejvýraznějším a nejkomplexnějším. Její vlastní projekt představuje roztomile melancholickou a univerzálně přístupnou variaci na japonský koncept mahó šódžo, tedy příběhů o dívkách s magickými schopnostmi. Tentokrát však je hlavní postavou malý buclatý kluk Steven, který jednou asi bude velkým hrdinou zachraňujícím svět před gigantickými nehumanoidními monstry, ale momentálně teprve za pomoci trojice magických bojovnic objevuje své schopnosti i svět kolem sebe.

Prostřednictvím Stevena, jehož pohledem je vše nazíráno, se před diváky otevírá komplexní univerzum s bohatou mytologií a vlastní kauzalitou, z něhož ale vidí pouze zlomky. Právě to, spolu s uhrančivými charaktery hlavních figur a úchvatnou animací, která v sobě spojuje postupy americké cartoonové tradice, anime a karikatury, i celkovým vizuálním laděním do sytých barev a chromaticky vychýleného tónování, utváří kouzlo a decentní atmosféru série. Zatímco v Času na dobrodružství je kladen důraz na klukovský heroismus, tým vedený Rebeccou Sugar hrdinství a dobrodružství v jejich klasické podobě spíše relativizuje a naopak upřednostňuje melancholickou přitažlivost drobných detailů všedního života ve fantaskním světě. Svou preferencí nestereotypizovaných, osobnostně různorodých ženských postav, prvky vztahujícími se k tělu a tělesnosti i motivy radostného outsiderství pak seriál oslovuje nejen děti, ale i teenagery a dospělé. Zvláštní uznání pak nepřekvapivě získává ze strany LGBT komunity.

 

Enkláva pro odmítnuté postavičky

V roce 2007 Cartoon Network produkčně expandoval do Evropy: vzniklo londýnské Cartoon Network Development Studio Europe, které slibuje do budoucna další výrazné rozšíření pestrosti stanice. Prvním projektem pobočky je animačně revoluční Gumballův úžasný svět (The Amazing World of Gumball, 2011–), vytvořený francouzským animátorem Benem Bocqueletem a režírovaný Britem Micem Gravesem. Bocquelet, jenž dříve pracoval jako výtvarný návrhář pro reklamní agentury, původně seriál koncipoval jako útočiště pro desítky neprosazených postaviček, které vymyslel ve své předchozí profesi. Každá z nich je přitom vytvořená jinou technikou, takže seriál kombinuje klasickou kresbu s počítačovou animací, fotkami, loutkami, plastelínou a dalšími materiály, od zmuchlaného papíru až po pomalované části lidských těl. Stejně různorodé je i pozadí – mísí se tu kresba, prostorové modely či fotky. Do tohoto světa je zasazené vyprávění, jež parafrázuje žánry rodinného a školního sitcomu a je doplněné o prvky slapsticku, metažánrové aluze, blockbusterové honičky a modernizované postupy vrcholných grotesek Chucka Jonese, kde neexistují žádná fyzikální, fyzická ani logická omezení.

Paradoxně se jedná o jediný v základu žánrově klasický titul Cartoon Networku. Sitcomové zvraty i samo prostředí amerického předměstí tu však dostávají nejen potřebný nadhled, ale procházejí také reflexí a satirizací. Páteř seriálu opět představují postavy, které sice na první pohled odpovídají prověřenému schématu sitcomové rodiny à la Simpsonovi, ale osobitost získávají svou „biologickou identitou“ (rodinku tvoří králíci a kočky a bratr titulního hrdiny je akvarijní rybka s nohama) a především nestereotypním chováním v klasických situacích. V tomto ohledu si zaslouží hlavní pozornost ústřední duo „kluků“, kteří procházejí obvyklými peripetiemi dospívání ve školním kolektivu, ale reagují na ně projevováním emocí a popíráním tradičních genderových imperativů.

Uvedené tituly představují pouhý zlomek z produkce Cartoon Networku. Celkové portfolio společnosti čítá čtyři desítky animovaných seriálů, z nichž každý je bytostně originálním dílem. Díky nespoutané obrazotvornosti, sofistikovanosti, sebereflexivitě a celkové antituctovosti nacházejí nadšené přijetí nejen u dětí, ale i u jakýchkoli jiných věkových kategorií. Ačkoli je Cartoon Network stanice cílící primárně na nejmladší diváky, tvůrci nejsou při výrobě seriálů limitováni žádnými mantinely. Pravidelně se v rozhovorech s nimi objevují konstatování, že prostě tvoří věci, které je samotné baví či jaké by oni sami rádi byli vídali ve svém dětství. Úspěch titulů pak stvrzuje, že v tomto vkusu rozhodně nejsou sami.

Autor je filmový publicista a dramaturg České televize.