„A taková je i útlá knížka Co je blues? od amerického autora Elijaha Walda, kterou vydalo Centrum pro studium demokracie a kultury. Což sice možná zní poněkud strašidelně, ale není třeba se bát. O suchopárný hudebněvědný spis, kde by čtenář nerozuměl každému třetímu slovu, rozhodně nejde.“ Napsal nedávno Ondřej Bezr.
„Písně jsou však komentované věcně, bez velkých muzikologických rozborů, jimž málokdo rozumí. Takže je to kniha pro každého.“ Napsal nedávno Václav Hnátek.
„Chabon je raději nechá mluvit tak, jak jim zobák narostl, aby nepůsobili uměle, i když riskuje, že čtenář se bude muset dost dlouho dohadovat, o čem je řeč.“ Napsala nedávno Klára Kubíčková.
Babišovské impérium MF Dnes, respektive iDnes.cz, se nedávno rozšířilo o knižní divizi. Prodávají eknihy, a tak začali o knihách i více psát, protože udělat na stránce s recenzí přímý link na eknihu se slevou je tak snadné a pro čtenáře přece i navýsost pohodlné. Zákaznický servis se však rozhodli pojmout průmyslově. Referování o literatuře jako by u nich donedávna bylo hájemstvím výlučné minority intelektuálů, kteří čtou a touží dočíst se něco i o tom, co sami ještě nečetli či nebudou číst. Prázdnotou zely diskusní rubriky pod většinou článků a asi i počet přístupů mohl stěží konkurovat rubrikám Revue či Xman. Tomu je však konec. S příchodem letošního léta se zřejmě v kulturní redakci domluvili (či jim bylo shůry nařízeno), že knihy musí umět také hezky nabídnout – tak jak to jejich šéfka umí s českými filmy. Či ještě spíš tak, jak to v jiných částech impéria umějí s klobáskami. Zkrátka, knihy se musí stát produktem pro každého. Idea separátu, neboli strojně odděleného masa, se tu, jak vidno výše, aplikuje i při referování o knihách. Dalo by se to formulovat asi takto: „Knihy pečlivě prohlížíme a k tobě, milý čtenáři, pouštíme jen ty, které na tebe nebudou klást sebemenší nároky – svět ti už přece beztak naložil na bedra až dost.“
A tak se kolektivně v kulturní rubrice MF Dnes a na webu iDnes.cz zavedlo nové klíčové hodnoticí kritérium: Je to kniha pro každého? Nemusí se čtenář něco dohadovat, nemusí si příliš namáhat hlavu? Nehrozí, že by něčemu nerozuměl? Pokud by odpověď zněla ano, o knize se nenapíše. A tomu se přizpůsobují nejen „recenze“, ale i zpravodajství. Ve zprávě o tom, na co se těšit z knižní produkce plánované na podzim, informují, že vyjde nový Viewegh a Vondruška. Už neplatí, že zprávou je to, co sděluje novou informaci, čili že v případě těchto dvou pánů bude zprávou až sdělení, že letos na podzim jim nic nevyjde.
A ještě jedno poučení je z nového způsobu referování o knihách zjevné: materie může být totožná, ale různý obal a označení dodají čtenáři dojem nových zážitků. I tuto inovaci zvládají v MF Dnes dokonale. Tak například 1. září 2014 napsala Klára Kubíčková: „Souběžně se na pultech objeví skandální kniha první ženy Steva Jobse, líčící génia jako padoucha, který zapřel vlastní dceru i poté, co testy DNA prokázaly jeho otcovství.“ A stejná osoba o stejné knize o týden později píše: „Jde o psychologicky laděné poutavé vyprávění o sedmdesátých letech, o květinových dětech, životě v komunitě, příběh se točí kolem spirituálních otázek, aniž by čtenáře jakkoli topil v ezoterických vodách. Brennanová se opakovaně snaží Jobse chápat, odpouštět mu, vysvětlovat jeho povahu a vidět v něm to dobré, co díky němu a s ním zažila.“ Produkt zůstal stejný, ale jednou je balený pro čtenáře pavlačové, dryáčnické, podruhé naopak pro čtenáře citlivé a zvídavé.
Inu, jak říká Ondřej Bezr v citátu na začátku tohoto článku, studium či kultura, a zvláště pak obojí zkombinované dohromady, to zní strašidelně. Když si pomyslím, že za pár desetiletí se ve vodách zmiňované kulturní rubriky budou topit studenti, kteří budou dohledávat recenzní ohlasy knih dávno vydaných, jsem rád, že u toho už jim pomocnou ruku nabízet muset nebudu.
Autor je literární teoretik a vysokoškolský učitel.