Babišova populární depolitizace

Nejpopulárnějším českým politikem je Andrej Babiš. Podle průzkumů mu věří dvě třetiny občanů a jeho obliba dál roste. Je to zoufalý paradox: nejpopulárnějším politikem je člověk, který o sobě a o svém hnutí tvrdí, že s politikou nemají nic společného, že politiku nedělají, protože řeší problémy. Babišova popularita potvrzuje, že čeští voliči politiku neradi. Politika je pro ně sprosté slovo, za nímž se nikdy neskrývá nic dobrého. Dvacet pět let demokracie stačilo k tomu, aby se do Česka vrátil pocit znechucení z politiky, který byl cítit na konci osmdesátých let, kdy vše politické smrdělo propagandou, ideologií, lží. Babišovi se podařilo napojit na tento proud, jen z politiky paušálně udělal korupční žumpu, kterou lze vyčistit jedině tím, že se moci chopí odborní čističi z jeho hnutí.

Pozoruhodné na tom je, že sám Babiš žádnou odborností nedisponuje. Formálně je sice vystudovaný ekonom, ale ekonomie je v jeho pojetí něco jako velké účetnictví, čímž sice navazuje na klausovskou tradici, ale Klaus, na rozdíl od Babiše, účetnickou podstatu svého myšlení dokázal chvilkově překrývat stylizovanými profesorskými etudami. Babišovým kapitálem není vzdělanost ani odborná zdatnost, nýbrž životní příběh, kdy se z vychytralého aktivního stvrzovače starého režimu stal úspěšný velkopodnikatel v režimu novém. Tato „­success story“, jak se dnes moderně říká, či dobře zvládnutý přechodový rituál, který majitel Agrofertu zvládl na výbornou za nás všechny, je hlavní složkou Babišova charismatu.

Šikovné překlenutí starého a nového, schopnost fungovat v každých podmínkách, které je v Česku falešně spojováno s pojmem inteligence, vytváří dojem hodnotné praktické zkušenosti. Zdravý selský rozum, o nějž se opírají všichni konzervativci většinou jen velmi teoreticky, se zhmotnil v Babišovi. Ne, tohle není žádná teorie, žádné politické filosofování; tohle je drsná praxe, to je prostě fakt!

Babišova depolitizace politiky je pokusem přenést res publica do jednorozměrného prostoru praxe obstarávání, v němž platí přísná a jednoznačná, disjunktivní pravidla: má dáti/dal, vydělat/prodělat, růst/smršťovat se. V takovém světě nemusí Babiš osvědčovat morální kvality, filosofický či jiný přesah, nemusí se zaobírat idejemi a jejich logickým rozvíjením, což jsou oblasti, kde místopředseda vlády jaksi nemá společnosti co nabídnout. A nejde právě jenom o Babiše: skrze mohutnou identifikaci voličů s jeho prakticistním charismatem dochází potažmo k vylučování ideálního či idealistického konstruktivismu a projektování mimo politiku, která je nově chápána jako ryze správcovsko­manažerská služba pana Účetního.

Babišova společenská nebezpečnost nespočívá ani tak v tom, že propojuje svět podnikání a politiky; že jeho peníze ovlivňují poslance, kteří už nerozlišují, co je Agrofert a co hnutí ANO; že je v neustálém střetu zájmů, který voliči jako slepí přehlížejí; že ovládá důležitá média a začíná jejich prostřednictvím ovlivňovat veřejné mínění; že platí mohutné předvolební kampaně, které využívají marketingové fígle a ovlivňují jak prostý, tak méně prostý lid. Největší nebezpečí rétorického nepolitika Andreje Babiše je v oné totální redukci politiky na praktický rozum ve velmi limitovaném pojetí.

Z veřejného prostoru tak mizí nejenom tvořivý a tvořící střet idejí, ale mizí z něj i samy ideje. Jsou jaksi nadbytečné, neboť Účetní prostě udělá, co je třeba, protože to prostě ví. Politika se mění v čistý provoz. Vytrácí se hledání, kreativita, představivost.

Andrej Babiš je nejpopulárnějším politikem, jelikož nemá žádné ideje. Je to člověk bez idejí, ideově není nikde, a tak klidně může být – a také je – všude, a může se s ním tudíž identifikovat úplně každý: vysoko­školský profesor, herec, novinář nebo občanský aktivista. Neobtěžuje mysl voličů splétáním sociálních představ, ale servíruje jim jednoduchou představu o moderní společnosti, která možná není tak komplikovaná, jak se zdá sociologům, politologům, filosofům, když dokola mluví o jakési nehmatatelné komplexnosti, s níž politici musí pracovat.

Nejpopulárnějšími politiky v Česku bývali nejčastěji ti, kteří nic nedělali nebo kteří si nic nemysleli. Pavel Bém, ve chvíli kdy jako mladý a nadějný vstupoval do politiky a jeho politická anamnéza byla čisťounká. Bohuslav Sobotka, který dokáže hezky mluvit o všem, ale ve skutečnosti si nemyslí vůbec nic. Stačí sledovat jeho „uvažování“ o ukrajinské krizi, které je tak rozkývané jen a jen proto, že si o této věci nic nemys­lí. Protože nestojí nikde, může stát všude. Sobotka je nádoba, která pojme každý obsah, jenž se pro volební účely bude hodit.

Podobně se jeví i Andrej Babiš. Snad s jediným, i když velmi podstatným rozdílem. Premiér Sobotka s poradci a dalšími ještě hledá nějaký obsah, ne­místná nádoba Babiš si vystačí s tím, že prostě je.

Autor je komentátor Hospodářských novin.