eskA2látor 3

Rusko starostlivě podporuje nově vzniklé státy na východě Ukrajiny. Kromě humanitární pomoci tam přicházejí zásilky zbraní, dobrovolníci i příslušníci ruské armády. Ruští novináři vidí zločiny ukrajinské armády vždy jako první. Leckdy i ty, k nimž vůbec nedošlo. Pochopení pro federalizační tužby vlastních obyvatel však Kremlu očividně schází. V srpnu se měly odehrát pochody za federalizaci v Krasnodaru a Novosibirsku. Nejde o vážnou politiku, spíš o recesi několika stovek lidí, která vznikla na sociální síti Vkontaktě jako reakce na invazi ukrajinských separatistů do ruského mediálního prostoru. Zatímco na Sibiři organizátory zatkli s několikadenním předstihem, stránky akce zablokovali a později aktivisty propustili, v kubáňském Krasno­­daru pochod 17. srpna proběhl. Hlouček účastníků napadli místní provládní nacionalisté a na celou akci se poté zdánlivě zapomnělo. V září ale policie v Krasnodaru zatkla jednu z organizátorek, Darju Poludovou. Členka radikální Levé fronty se stále nachází ve vazbě. Další dva inspirátoři teď hledají útočiště na Ukrajině. V Rusku se po nich pátrá jako po teroristech. Co kdyby ale obyvatelé Kubáně do­­opravdy zatoužili po autonomii? V letech 1918 až 1920 tu existovala nezávislá Kubáňská lidová republika, jež bojovala proti bolševikům i bělogvardějcům. Část místních tvoří potomci ukrajinských kozáků, které sem Kateřina II. nechala přesídlit na konci 18. století. V třicátých letech 20. století byla na Kubáni ukrajinština ještě minimálně stejně rozšířená jako ruština. Recese pod heslem „Už nechceme živit Moskvu“ se tak dostatečně podezřívavému pracovníkovi ruské bezpečnostní služby může jevit jako pomsta Ukrajinců.