Sexuální výchova je v Německu brána velmi zodpovědně. Zájem o tuto „látku“, respektive její zprostředkování mladistvým, zaměstnává jak rodiče, tak politiky a nejrůznější spolky. Přístupů je mnoho a rozhodně nestačí pouze černobílé rozdělení na liberální a konzervativní. Deník Frankfurter Allgemeine Zeitung se v článku z 14. října zabývá novými trendy, jak dětem a mladým lidem sexualitu přiblížit. A bije na poplach. Hned z prvních řádků autorky Antje Schmelcherové čiší zděšení. Svůj příspěvek otevírá větou: „Děti mají ukázat svou oblíbenou sexuální polohu, plánovat nové veřejné domy a učit se masírovat.“ A skutečně, v Severním PorýníVestfálsku mohou žáci osmé třídy, tedy čtrnáctileté děti, udělat řidičák – nikoli však na auto, ale na zacházení s kondomem. Pokud obstojí v testu z teorie a praxe, dostanou balíček se silikonovým penisem, různými testy, páskou na oči a samozřejmě mnoha kondomy. Zkoušku neprovádějí sami učitelé, ale členové sdružení Práce s mladými, které je dotováno ministerstvem školství, a ony kufříky jsou nazývány „vzdělávacím materiálem“. Školení trvá pět hodin. V Dolním Sasku zase sociální demokraté a Zelení prosazují, aby se do sexuální výchovy dostala i výuka o nejrůznějších formách lidského soužití. V nově navržené učebnici matematiky už toto přání vstupuje do praxe: slovní úloha se odehrává v domácnosti dvou bisexuálních žen, které adoptovaly dítě. V celé knize se údajně ani jednou nevyskytuje tradiční model rodiny – ten je považován za včerejší. Rodičovské spolky jsou dosti zaražené, protože v žádné ze zmíněných spolkových zemí se jich nikdo neptal na názor. Mají obavu, že výuka jejich dětí bude „přesexualizovaná“. Vzhledem k tomu, že sexuální výchova bude přednášena pouze externisty z nejrůznějších sdružení, panuje strach, komu se budou mladí zodpovídat a kdo je bude kontrolovat. Ještě palčivější je otázka, co na podobný liberální přístup řeknou rodiče muslimských dětí? Nemusí hned náležet k salafistům, aby se jim nelíbilo, když jim dcera přinese domů silikonový penis a řidičák k používání kondomu. V konzervativním BádenskuWürttembersku se ovšem obracejí opačným směrem – od roku 2016 zde budou v platnosti osnovy, které jasně kladou do popředí tradiční pojetí rodiny.
Levicový deník Die Tageszeitung přináší ve vydání z 15. října rozhovor s bývalým ministrem zahraniční Jürgenem Trittinem ze strany Zelených, v němž se řeší německá strategie ve válečném konfliktu s islamistickými bojovníky na Blízkém východě. Předsedkyně německých Zelených Kartin GöringováEckardtová vnesla do diskuse možnost zapojení německé armády do pozemních operací proti Islámskému státu. To je problém sám o sobě, protože zásahy německé armády by se dle zákona měly soustředit především na „ochranné práce“ na území Spolkové republiky. Trittin ale kritizuje svou šéfku především kvůli tomu, že se snaží obejít nutnost silného mandátu OSN, který by ovšem podle něj vyloučil možnost účasti cizích vojsk a vyzval by k zapojení pouze síly regionální, čímž myslí vojáky z Iráku, vojáky Svobodné syrské armády a také Kurdy. Trittin argumentuje dosti logicky, že vojenská přítomnost západních mocností by dodala Islámskému státu v očích celosvětové muslimské veřejnosti punc skutečných bojovníků proti Západu, což by dlouhodobě vedlo k posílení tohoto seskupení a získání sympatií i u umírněnějších muslimů. Navíc máme zkušenost z afghánské války proti Talibanu. Islámský stát je podle Trittina silnější než Taliban, a proto by zásah pozemních vojsk musel trvat minimálně deset let. Trittin vyzývá aktuálního ministra zahraničí FrankaWaltera Steinmeiera, aby se „celou vahou úřadu“ zasadil o rezoluci a mandát OSN. Tento mandát by byl bezesporu přínosný. Za jak dlouho by ale měl být na stole, Trittin neřeší. A Islámský stát na něj jistě čekat nebude.
Jak informuje deník Die Welt, soud v Offenbachu u Frankfurtu nad Mohanem odsoudil čtyřiadvacetiletého pákistánského občana Hassana M. za napadení a ublížení na zdraví. Mladík byl úřadům už dříve nápadný tím, že rozdával v centrech německých měst výtisky Koránu. Po rozsudku jej ovšem neposlali do vězení, ale připevnili mu na nohu elektronický náramek, a to ve verzi „light“. Ten byl aktivní jen tehdy, pokud byl Hassan doma, kde se musel v určenou dobu zdržovat. Hassan si ale vypůjčil BMW a spolu se svou ženou a jiným manželským párem se odebral s pronajatým autem do Sýrie. Bez jakékoli kontroly a bez povšimnutí kohokoliv. Panuje všeobecná shoda, že dnes už bojuje v řadách Islámského státu. Politici označují tuto kauzu jako naprosté selhání, nicméně se nemohou shodnout na tom, kdo selhal. Jasné je, že si Hassan obojek určitě někde vystaví a při pohledu na něj se vždy srdečně zasměje.