O tom, že ČSSD v koaliční vládě s lidovci a ANO realizuje levicový program, se dá zdařile pochybovat. Stačí porovnat předvolební sliby s povolební realitou
Odhlédněme od vládních stran, které nic levicového neslibovaly. Zajímá nás ČSSD, která se před dvěma lety vyjádřila, že „plně rozumí důvodům široké nespokojenosti většiny našich občanů s chybnými a nespravedlivými reformami“, a vyhlásila: „Pokud po volbách do Poslanecké sněmovny převezmeme vládní odpovědnost, jsme připraveni zrušit chybné vládní kroky.“ Jak tedy plní sliby?
Řecká lež a česká pravda
ČSSD se chlubí zrušením zdravotnických poplatků. Tento krok však jednak nebyl splněn důsledně – poplatek na pohotovosti zůstává i nadále –, jednak nebyl doprovozen rétorikou proti zpoplatňování zdravotnictví. Zdá se, že komercializaci veřejných služeb ČSSD za nepřijatelnou možná ani nepovažuje.
ČSSD se chlubí zvýšením platů státních zaměstnanců. Právě desetiprocentní seškrtání jejich mezd ostatně nastartovalo masové protesty proti Nečasově vládě v roce 2010. ČSSD tehdy byla na straně odborů, které požadovaly narovnání, ale nyní prosadila zvýšení v zásadě jen o 3,5 procenta. Všechny platy zřejmě v dohledné době narovnány nebudou ani nominálně, natožpak reálně.
ČSSD se chlubí směšným růstem minimální mzdy, jenž zřejmě nevyrovná ani zdražení za poslední roky, a mírným posilněním důchodového a sociálního systému. Vzhledem k zachování neoliberální daňové struktury bude udržován pouze na dluh. Po takzvané řecké lži, která zajistila většinu pro Nečasovu vládu, by mohla přijít česká pravda: bez dostatečných příjmů nelze dlouhodobě financovat ani základní funkce státu.
Podle nejnovějších zpráv mají úřady práce vyplácet polovinu dávek v hmotné nouzi ve stravenkách. Ministryně práce a sociálních věcí Michaela MarksováTominová, která je údajně nejlevicovějším členem vládního kabinetu, tak přijímá názor, podle kterého dávka není oprávněným příjmem dotčených, nýbrž milodarem. Podřizuje se pravicovému výkladu s rasistickým podtextem a vydává se ve stopách exministra Drábka a jeho sKaret. Analogický návrh, aby akcionáři dostávali polovinu dividend ve stravenkách, by byl přitom zcela jistě odmítnut jako nemístné zasahování do práv a svobod.
Veřejná moc by prý neměla příliš zasahovat do ekonomiky. Je zajímavé pozorovat, jak rychle politici mění názor, když jde o podnikatele. Jdeli o kapitál, je možné všechno. Příkladem je vládou přijatý kurzarbeit. S veřejnými penězi, jež díky kurzarbeitu připadnou podnikatelům, by se dalo naložit jinak: stát by mohl sám podnikat, sám vytvářet pracovní místa, případně navýšit podporu nezaměstnaným třeba formou občanského příjmu.
Vláda zrušila čtrnáct let starou regulaci, která znemožňovala firmě Amazon postavit v Brně distribuční centrum (stavět se má zatím jen u Prahy). Demonstrovala tím jak svůj postoj k ekologii, tak neoblomnou vůli posluhovat nadnárodnímu kapitálu. ČSSD to odůvodnila vidinou nových pracovních míst. V důsledku příchodu tohoto obchodního giganta na český trh se však může stát, že menší distributoři zkrachují a zmizí část pracovních míst současných. Otrocké pracovní podmínky v Amazonu ČSSD nezajímaly.
Strana, která není pro bezdomovce
Fraška o (ne)jmenování Klause do Národní rady pro vzdělávání snad měla jen ujistit podnikatele v oblasti školství o vstřícnosti ministerstva. Mediálně zakryla problémy resortu, z nichž tím nejhorším je segregace. Před sedmi lety Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že Česko diskriminuje Romy, neboť je ve velkém umísťuje do zvláštních, respektive praktických škol. Ministr Marcel Chládek, alias oranžový Dobeš, nedělá ve vládě pro inkluzivní vzdělávání, jež samozřejmě vyžaduje inkluzivní společnost, patrně nic.
Senátní volby interpretuje ČSSD jako úspěch vlády. Křeslo v nich vedle Chládka neobhájila také bývalá místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Vedla komisi k církevním restitucím, která nedojednala snížení ani zdanění pochybných „náhrad“. ČSSD zároveň přenechala lidovcům ty resorty, jež jsou s restitučním procesem spjaty nejvíce.
Exsenátorka proslula výrokem „Nejsme ale stranou pro bezdomovce“. V tomto duchu se pak nesla třeba kampaň pražské organizace ČSSD. Nejen podle Gajdůškové má strana hájit zájmy střední třídy. Té skupiny obyvatel, kterou v minulosti také vlády s účastí ČSSD soustavně připravovaly o půdu pod nohama, takže mnozí její příslušníci sestoupili v pomyslné sociální budově o patro níž. Místo toho, aby ČSSD jednala v zájmu znevýhodněných skupin, podílí se často na jejich ostrakizaci.
Proč ČSSD participuje na vládě, v níž přenechala nejdůležitější resort jednomu z nejbohatších lidí, a neprosadila daňovou progresi ani zvýšení korporátní daně? Jedni tvrdí, že prý musela převzít vládní odpovědnost, a že ačkoli Babiš není ideální, voliči tak rozhodli. Druzí jsou přesvědčení o tom, že bylo třeba nakrmit politický plankton a posílit klientelistické vazby kolem Lidového domu, které v důsledku nevládnutí slábly. Jen to vyjadřují jinými slovy.
ČSSD nerealizuje levicový program. Tím, že neprosadila změnu daňové struktury, dost možná klestí cestu příštímu Kalouskovi, jenž zvítězí s programem nových škrtů. Avšak Kalouskovým právoplatným nástupcem je už Babiš, jak ukazuje jeho návrh státního rozpočtu. Na Západě přitom sílí přesvědčení komentátorů, že politika takzvaných úspor prostě nefunguje.
Odbory by v dané situaci mohly znovu začít hrát roli mimoparlamentní opozice. Ovšem jedině za předpokladu, že by zpřetrhaly vazby na stravenkové firmy, na Lidový dům, přestaly ČSSD na tripartitě krýt záda a začaly důsledně hájit pracující, nezaměstnané a sociálně vyloučené.
Autoři jsou aktivisté sociálních hnutí.