eskA2látor 3

V dozvuku křepčení u příležitosti jubilea sa­metové revoluce snadno mohl zaniknout majstrštyk videokanálu DVTV, který pro ­Aktuálně.cz připravuje interview moderovaná Danielou Drtinovou a Martinem Veselovským. V rozmezí několika dnů těsně po 17. listopadu se bývalým elitním moderátorům České televize podařilo vyzpovídat zástupce tří generací české popmusic: frontmana Please The Trees Václava Havelku, zpěváka skupiny Lucie Davida Kollera a „hitmakera“ Jaroslava Uhlíře. Jde o podivuhodnou přehlídku individuálních formulačních obtíží a myšlenkového tápání a současně o velmi kompaktní třídílné zpracování obecného zmatku, který se nezastaví před žádnými dveřmi, neboť pro něj neplatí stylové, generační ani jakékoli jiné hranice. Jedním z ústředních témat byla politická angažovanost: zatímco pro Havelku je podstatný osobní, intimní rozměr tvorby, dává si pozor, s kým pracuje a proč, a nikdy by nehrál na podporu žádné politické strany, ani kdyby měla jeho sympatie, zatvrzelý antikomunista Koller zjevně zahraje komukoli, bude­li mít pocit, že tím ubližuje „soudruhu prezidentovi“, „partaji z Prognostickýho ústavu“, „fízlům z Bartolomějský“ a „agentům KGB“. Jaroslav Uhlíř si zase zafilosofoval nad podstatou autorství i práv, jež se s ním nevyhnutelně pojí, jakkoli musel uznat, že „technickej pokrok se nedá zastavit“. Převod úvah respondentů do souvislé řeči je ovšem neodpustitelné zkreslení; je třeba to slyšet na vlastní uši. Zásadním okamžikem celé trilogie je nepochybně Uhlířův řečový proud týkající se jeho holé lebky – čísla totiž nefungují, když na holicí strojek zapomenete nasadit „forichtung“. Závěrečnou Uhlířovu větu si tu ocitujme čistě kvůli radosti z univerzality: „A já se omlouvám za hlavu…“