eskA2látor 2

Neúspěšný pokus Williama Buchmana zaplnit ve svém životě prázdné místo po smrti matky nám připomíná, jak je pro lidstvo v současné době těžké udržet ve světě rovnováhu. Ztráta blízké osoby přivedla třiapadesátiletého amerického učitele na základní škole k chovu krajt, ten se však vymkl kontrole: přemnožili se hadi i myši, jimiž je krmil, současně se zvyšovala úmrtnost v obou populacích a hlodavci se začali požírat navzájem. Čím dál silnější „zápach smrti“ přilákal potkany z okolí a přirozeně neunikl ani pozornosti spoluobčanů, kteří zalarmovali úřady. Zasahující policejní jednotka v předměstském domě objevila 422 krajt, z toho 220 uhynulých, a blíže nespecifikované množství živých i mrtvých myší a potkanů. „Jenom ten příšerný smrad… Mám pocit, že bych potřeboval strávit týden ve sprše,“ vyjádřil se jeden z policistů. Chovatel, který vždy platil za starostlivého a citlivého učitele, své hady údajně pečlivě katalogizoval, což svědčí o tom, že se do poslední chvíle snažil ve svém hroutícím se experimentu zachovat řád. Jak uprostřed tohoto bujícího rozkladu reálně existoval, zůstává záhadou. Jisté je jedno: přímá úměra dokáže být někdy neúprosná.