Po dlouhém spánku se v českém komiksu pro děti konečně něco děje. O vkus nejmladších čtenářů začínají pečovat nejen časopisy k tomu určené, ale i některá nakladatelství. Čím to je a jaké zajímavé tituly během posledního roku vyšly?
Českému komiksu roku 2013 sice chyběly výrazné původní tituly, přesto ale bylo možné zaznamenat hned několik výrazných tendencí, které by v příštích letech mohly zásadním způsobem ovlivňovat charakter domácí komiksové scény. Úspěch prvních českých komunitně financovaných crowdfundingových komiksů (Divočina, Mračna, Hovory z rezidence Schlechtfreund) otevřel dveře možnostem alternativní publikační participace. Tržní premiéra silného zahraničního hráče, který každých čtrnáct dnů zásobuje novinové stánky celé republiky novým mainstreamovým komiksem od Marvela, zase dost možná napomůže rozvoji sešitových komiksů, popřípadě poupraví naše trochu zkreslené představy o superhrdinském středním proudu, který byl dosud takřka výhradně doménou menších místních nakladatelů, uplatňujících při výběru poměrně přísná kvalitativní kritéria. Smršť, která se na sklonku roku přehnala nad knižním výborem z Oprásků sčeskí historje, nakonec potvrdila výjimečnou pozici tohoto cyklu mezi domácími internetovými stripy. Tak trochu ve stínu těchto viditelnějších novinek se možná schovala ještě jedna proměna – pro národní komiksovou scénu ale přinejmenším stejně podstatná. Na českém komiksovém poli se totiž zase po období útlumu, a snad i záměrného odmítání, začala pozvolna prosazovat kvalitní nová tvorba určená dětem.
Časy Poldy a Oldy byly pryč
Po letech nucené infantilizace se ta odmítavá reakce jistě dala pochopit. Domácí komiks normalizačních let byl takřka výhradně omezen na tvorbu pro děti a mládež (časopisecky publikované seriály ve Sluníčku, Mateřídoušce, Ohníčku, ABC či pionýrských časopisech) a v očích kulturních arbitrů formátu Františka Holešovského představoval podezřelý prostředek, který snad omezeně bylo možné využít při výchově ke čtení, ale jinak s ním bylo záhodno šetřit, neboť do soustavy „vhodného“ čtení pro dospělé rozhodně nenáležel. Nepřekvapí proto, že se další generace českých a slovenských tvůrců toužily této stigmatizace radikálním způsobem zbavit. Generace Nula, kteréžto příhodné označení se vžilo pro autory soustředěné kolem brněnského Aargh!u a vstupující na domácí komiksovou scénu kolem přelomu tisíciletí, dala domácímu komiksu řadu nadaných výtvarníků (a bohužel o něco méně nadaných vypravěčů), takřka vždy se ale jednalo o autory tvořící primárně pro dospělého čtenáře. Původní dětem určená produkce skomírala.
Tradiční platformy pro publikaci dětského komiksu zaznamenaly výrazné kvalitativní propady, protože již nedokázaly přilákat a zaplatit skutečně nadané a schopné tvůrce. Seriálové komiksy v ABC, Sluníčku či Mateřídoušce byly mnohdy svěřovány nezkušeným a často i nepříliš nadaným nováčkům, velkými otřesy co do úrovně ale prošel kupříkladu i Čtyřlístek, kde se úpadku nevyhnul ani titulní seriál. Zajímavější noví autoři se objevovali jen ojediněle (Tomáš Chlud, Jan a Klára Smolíkovi, Petr Morkes, Vhrsti), zejména v první polovině nultých let mívali ale problém nacházet pro své rozsáhlejší práce a cykly příhodný publikační prostor. Komiks pro děti tu v omezené podobě samozřejmě byl pořád, většinu produkce ale opanovaly zahraniční licence (Disney, Čarodějky Witch, Šmoulové – navracející se jak žlutá zimnice). V čase ustrnulý Čtyřlístek přinášel počátkem nového tisíciletí neatraktivní cykly, které kvalitou ani zdaleka nedosahovaly úrovně invenčních časopiseckých seriálů ze sedmdesátých a osmdesátých, a s výhradami snad i devadesátých let. Časy Poldy a Oldy, Kouzelných hodinek, Jáchyma a tiskařského šotka či Anči a Pepíka byly dávno pryč.
Znovu na start
Na časy dětského komiksu se znovu začalo blýskat až s příchodem nového desetiletí. Spolu s tím, jak se komiks pro dospělé více a více prosazoval ve společenském povědomí, se původní tvorba pomalu a opatrně začala navracet i do hájemství dětského čtení. Úspěch Komisaře Vrťapky v Mateřídoušce vedl k sérii souborových knih a rozšiřovacích svazků. Proměna na šéfredaktorské židli časopiseckého Čtyřlístku přivedla v roce 2012 do stagnujícího časopisu konečně nový a pro dnešního dětského čtenáře atraktivní komiks. Seriály jako Cyril a Mikuláš Tomáše Chluda o dvojici chlapců, kteří vlastní stroj času a jen si tak skáčou dějinami, Tryskošnek Dana Černého o hlemýždi nadaném superschopnostmi a jeho dobrodružstvích v říši hmyzu, pravěcí Pazourek a Zoubek Filipa Škody, čarodějnická Morgavsa a Morgana Petra Kopla či po dvou dekádách oživený skejťák Binky Bohumila Fencla patří k tomu nejlepšímu, co domácí komiks pro děti v posledním čtvrtstoletí vyprodukoval. Současná čtyřlístkovská autorská generace se tak směle může zařadit po bok těch nejlepších tvůrců z prvních dvou dekád časopisu.
Škoda jen, že se podobné zlepšení zatím vyhýbá ústřednímu seriálu o zvířecí čtveřici z Třeskoprsk, který od konce scenáristické hegemonie Ljuby Štíplové na počátku devadesátých let stále tápe, zejména co se týče příběhové výstavby. Ať už si však o současném Myšpulínovi, Bobíkovi, Fifince i Pinďovi či o jejich celovečerní filmové verzi myslíme cokoli, schopnost vzbuzovat zájem o komiks pro děti a mládež jim upřít nelze.
Resuscitace v překladech
Rozmach dětského komiksu v roce 2013 však nebyl patrný jen v časopisech. Někteří domácí tvůrci o sobě dali vědět i samostatně publikovanými knihami. Vhrstiho večerníček Bílá paní na hlídání byl převeden i do komiksové knižní podoby, stále hlasitěji se o slovo hlásil plodný autor Petr Kopl, jehož holmesovské adaptace a parafráze rovněž cílí spíše na nedospělého čtenáře. Svého druhu zjevení pak představuje zatím dvojdílná dětem určená série komiksových alb Pavla Čecha o indiánovi jménem Rychlá Veverka. Čech, proslulý zejména svými zasněně poetickými autorskými knihami a komiksy pro nedospělé dospělé, zde ukazuje, že bravurně zvládá i rychlejší a skicovitější výraz. Zdánlivě improvizovaná, hravá, tu překotná, tu nad detailem prodlévající autorská poloha může oslovit i čtenáře, kterým připadá jeho obvyklá tvorba možná až podezřele líbivá.
Resuscitace dětského komiksu a rozšíření titulového i žánrového záběru se v posledních letech konečně odrazily i v překladech. Po bok Kačera Donalda či Toma a Jerryho se tak nově stavějí například mladším čtenářům určené mangy z nakladatelství Crew (Naruto, Bleach), od loňského podzimu pak také sešitový Bart Simpson od téhož nakladatelství, popřípadě náhledy do klasické frankofonní školy dětského komiksu (Dobrodružství Pidilidí, Gaston) z nakladatelské stáje Albatrosu, bohužel produkované poněkud náhodně a bez většího rozmyslu. Nenápadným, ale zajímavým hybatelem domácího trhu se zahraničním komiksem pro děti a mládež je nakladatelství Mladá fronta, které v loňském roce kromě pokračování odvozených dobrodružství komiksového Malého prince představilo i dvojici aktuálních amerických komiksových knih pro menší čtenáře. Sympatické a rozsáhlé práce Pozemšťan Marka Fearinga a Kreslený svět podle Annie Laury Lee Gulledgeové dokazují, že ani americký dětský komiks nepotřebuje k úspěchu silnou televizní či herní licenci, postačí silný příběh, chuť vyprávět a elegantní výtvarná stylizace.
Autor je bohemista.