Zastupitelstvo města Ústí nad Labem rozhodlo o zániku Činoherního studia a vzniku nového divadla, které by mělo fungovat jako příspěvková organizace města, přičemž na jeho provoz vyčlenili osm milionů korun. Podle zaměstnanců divadla jde o zcela nedostačující částku, která by znamenala změnu dramaturgického plánu, omezení hostování a zdražení vstupného. Rada města bude moci navíc kdykoliv odvolat ředitele divadelního souboru a dosavadní správní rada obecně prospěšné společnosti, která byla dosud prostředníkem mezi vedením města a souborem, bude nadbytečná. Z těchto důvodů se hned následující den v Ústí nad Labem konala demonstrace, na níž se sešlo takřka tisíc lidí, kteří vyjádřili podporu stávajícímu souboru a varovali před cílenou likvidací Činoherního studia.
Řada nevládních organizací a veřejně činných osobností na Slovensku vyjádřila v otevřeném dopise Národní radě Slovenské republiky odpor vůči návrhu ústavního zákazu manželství osob stejného pohlaví. Dva návrhy na změnu ústavy pocházejí od poslanců stran Smer-SD a KDH a navrhují rozšířit ústavu o tyto věty: „Manželstvo je jedinečný zväzok jedného muža a jednej ženy. Slovenská republika manželstvo všestranne chráni a napomáha jeho dobru.“ Podle signatářů dopisu je zmíněný návrh diskriminační vůči sexuálním menšinám a ve své podstatě je protiústavní, protože omezuje práva menšin a jednotlivců, která jsou zákonně garantována.
Pokladní z obchodního řetězce Makro v Karlových Varech si stěžují na praktiky nadřízených, kteří jim bránili v pracovní době odcházet na toaletu nebo doprovázet své děti k lékaři, což je v jasném rozporu se zákoníkem práce. Pokladní podaly hromadnou stížnost kvůli neetickému chování. Případ je podle mluvčí společnosti Makro nyní v šetření. Šlo prý pouze o pochybení jednotlivce, které bylo už napraveno. To ale popírá mluvčí odborů, která naopak uvedla, že k žádnému zlepšení situace pokladních nedošlo, naopak, na ty, které se přihlásily o svá práva, je vyvíjen nadřízenými psychický nátlak. Makro přitom není jediný obchodní dům, který byl v minulosti spojován s nedůstojným přístupem k vlastním zaměstnancům. S podobnými výtkami se svého času musel vyrovnávat i řetězec Lidl, v jehož polských pobočkách dokonce pokladním doporučovali používat pleny, aby ušetřily čas, který by jinak trávily na toaletách.