Čím dál lépe. Úroveň angažovanosti naší oficiální kulturní fronty stoupá a jsem rád, že prim hrají spisovatelé, kteří nejenže stále bojují na facebookovém bojišti o svůj respektový sloupeček a neúnavně uměle rozdýchávají svou mrtvolnou Asociaci, ale někteří dokonce přešli na pole recese a v rámci kabaretu EKG spontánně dohromady vymysleli, že darují našeho prezidenta Zemana ruskému prezidentu Putinovi. Abyste rozuměli, oni Miloše neuspí, nenaloží do dodávky a neodvezou do Kremlu, oni jen napíšou recesistický dopis a rozešlou ho všude možně. Psaníčko pojmou na první signální a nechají se s ním vyfotit u schránky.
Nad odvahou a pionýrstvím jejich (nedotaženého) nápadu se pak (trapností) až tají dech. Podat si dokola propraného, zdiskreditovaného a vlastně už všeobecně neoblíbeného, fyzicky a nejspíš i duševně nemocného alkoholika v nejvyšší funkci, to je tak práce pro baviče Zdeňka Izera, oslovujícího v minulosti široké, televizí kretenizované vrstvy. Naštěstí text dopisu poskytl ČTK sám Jaroslav Rudiš, protože kdyby ho poskytl dejme tomu někdo neznámý a sám za sebe, mohla by ho naše tisková kancelář oprávněně ignorovat jako blbost.
Je také možné, že důvodem celé akce je klesající obliba pořadu EKG, ale sám tomu nevěřím. Jak jsem měl možnost posoudit, jsou podobné slizké literárnězábavní formáty, založené na možné přítomnosti provařeného literáta a příslibu příštího účinkování a vznášející se nad literárně činným publikem, nesmrtelné.
„Proti hlouposti se nejlíp bojuje právě humorem a je to silná česká zbraň,“ řekl Jaroslav Rudiš, ale já nevím, jak to myslel. Kromě toho, že jsem podobný či stejný výrok často, a především za socialismu, slyšel a slýchával, a že jeho mentální strejcovitost je děsivá, vypadá to, že se Jaroslav Rudiš s Igorem Malijevským nejspíš domnívají, že nápad s dopisem je humorný, což je vlastně dojemné, ale znovu trapné, a ještě navíc zapomněli, že Miloše si přímo zvolil český národ, třímající podle nich tuto silnou zbraň. To mě mate.
Dopis je prý obrana humorem, dozvídám se dál. Tak je zbraní, nebo obranou? Je obrannou zbraní nejspíš, o těch jsem toho taky dost slyšel. Neplete si Rudiš humor s ironií, sarkasmem, přesným viděním a odvahou? Těmi bychom mohli proti hlouposti signatářů bojovat zase my, kteří nemáme rádi levná, snadná, obecně přijímaná, jedním slovem populistická gesta. Vyjádřit nesouhlas se Zemanovými názory na ruskoukrajinský konflikt je věru žhavý úkol uměleckého předvoje.
V dopise se také píše, že darování Zemana je výrazem vděčnosti za podíl ruského národa na osvobození České republiky. Cítíme v tom ironický úšklebek a v něm cítíme hlubinnou ubohost. Soudě podle posledního literárního textu mluvčího dopisové akce, on pro literaturu rozhodně neumírá ani obrazně (to samé můžeme říct i o všech ostatních, takové umělčické plkání to je), na rozdíl od ruských vojáků, kteří neobrazně umřeli ve válce, ačkoli jí museli mít plné zuby už v Rusku, natož v nějakém zasraném Československu, a jejichž oblíbenost dnes pochopitelně klesá, protože jsou to Rusové.
Co takhle vyzvednout Havlovu urnu a poslat ji jeho příteli Bushovi, lhostejno jestli mladšímu nebo staršímu, jako vděk za internacionální chirurgické masakry? Je vám z téhle věty špatně, ježíte se? Ale čím je eticky odlišná od výše zmíněného výroku? Neobsahuje urážku Američanů padlých na našem území.
Nic cennějšího než Miloše Zemana náš národ prý nemá, píše se ve zjevné nadsázce v dopise, ale domnívám se, že to není pravda, něco cennějšího tu přece jen máme. Máme tu umění umělců, kteří dopis signovali. Myslím, že by v Kremlu mohlo (a bez nadsázky) zabrat, je tam totiž taky spousta sráčů.