Maďarsko se svými antiimigrantskými opatřeními a opakovanými výroky Viktora Orbána posouvá mimo evropský diskurs. Kromě vládní strany Fidesz na tom vydělává především extrémně pravicový Jobbik.
Maďarský premiér se pokusil jedinou větou zpochybnit humanitární krizi a popřít syrskou občanskou válku. „Nechoďte sem, nejste uprchlíci, ale přistěhovalci,“ vzkázal lidem na Blízkém východě. Podle Viktora Orbána žádní běženci neexistují – jsou to prostě jen lidé, kteří si „vybrali německý životní styl“.
Orbán tak posunul evropskou debatu o takzvané ekonomické migraci novým směrem. V některých kruzích je samotný koncept ekonomického imigranta odmítán jako nevhodný. Jinde ho sice akceptují, ale nechtějí ho užívat v případě současné tragédie na Blízkém východě a rozdělovat tak migranty na „legitimní běžence“ a „nelegitimní ekonomické imigranty“. Jinde – jako třeba u nás – se po takové selekci naopak volá a vydává se to za projev racionality. Doprovází to zpravidla pečlivé posouzení běženců závistivým českým okem: nejsouli náhodou podezřele dobře oblečeni, nemajíli třeba (jak s úžasem zjistil jihomoravský hejtman) značkové džíny, mobily nebo hodinky. Vraťme se však k Maďarsku, kde podobný odpor k domnělé ekonomické migraci vede až k zpochybňování vážnosti situace lidí prchajících před jednou z nejbrutálnějších válek.
Viditelný a neviditelný plot
Sledovat politické angažmá Viktora Orbána si někdy žádá dost cynický smysl pro humor. Například jeho projevy na letní univerzitě v rumunském městečku Băile Tuşnad, kde loni ohlásil soumrak liberální demokracie. Letos svůj projev zahájil spokojeným povzdechem, že patrně bude krajně obtížné překonat míru provokativnosti loňského projevu. Přesto se mu to podařilo. „Existuje jasná korelace mezi ilegálními imigranty, kteří zaplavují Evropu, a šířením terorismu,“ nechal se například slyšet. A přidal ještě „korelace“ mezi imigrací a kriminalitou, respektive nezaměstnaností. Největší nebezpečí nicméně podle Orbána nepřichází z válečných zón, nýbrž z „hlubin Afriky“. Zkrátka, Evropa by měla „zůstat kontinentem Evropanů“.
Projev, který opět vyvolal pobouření v Evropě i mezi neextremistickou částí maďarské opozice a společnosti, byl jen symbolickým vykřičníkem za celou řadou drastických opatření, která maďarská vláda od jara tohoto roku učinila. Nejlepším příkladem je pochopitelně překotná výstavba plotu na maďarskosrbských hranicích (kterému se běženci mohou vyhnout přes Chorvatsko). Možná ještě zásadnější je ale „neviditelný plot“, který Maďarsko cizincům postavilo do cesty ještě rychleji. Jde především o zpřísněnou azylovou legislativu, jež umožňuje automaticky zamítat žádosti o azyl s odvoláním se na bezpečnost Srbska, Makedonie a Řecka. Celá procedura je výrazně zrychlena a možnost zákonného odporu omezena. Naopak rozšířeny jsou pravomoci armády i policie při takzvaném azylovém zadržení (uzavření běženců do táborů), domovní prohlídce a podobně. Drakonicky zpřísněny byly tresty za ilegální překročení hranice.
Vzkazy vlastencům
Orbán nezanedbal ani propagandu. Již v květnu rozeslala vláda osm milionů dotazníků v rámci gigantické akce nazvané Národní konzultace. Odpůrci ji bleskově přejmenovali na „Národní inzultaci“ – dotazníky totiž obsahovaly návodné otázky typu: „Někteří soudí, že nezvládnutí imigrace Bruselem může souviset s nárůstem terorismu. Souhlasíte?“ Další otázky sugerují selhání evropské imigrační politiky a podněcují k volání po tvrdší národní politice – tedy co nejrychlejšímu vracení běženců. V jiných otázkách jsou imigranti líčeni jako ohrožení pro živobytí a práci Maďarů a občané jsou dotazováni, zda by si běženci neměli hradit náklady za pobyt během zadržení v Maďarsku. A největší perlou je asi dotaz, zda by vláda neměla „zaměřit svou podporu spíše na maďarské rodiny a děti, které by mohly mít, než na imigranty“. Pro maďarské rodiny se pochopitelně vyslovilo 95 procent respondentů. Dodejme, že celý podnik stál dle vládních údajů 3,5 milionu eur.
To však nebyly jediné výdaje na kampaň. Její součástí jsou také billboardy, které Maďarsko v červnu doslova zaplavily. Upoutávají na Národní konzultaci a obsahují vzkazy jako: „Přicházíteli do Maďarska, musíte respektovat naši kulturu!“, „Přicházíteli do Maďarska, musíte respektovat naše zákony!“ nebo „Přicházíteli do Maďarska, nesmíte brát Maďarům práci!“ Už z toho, že jsou billboardové vzkazy psány maďarsky, je jasné, komu jsou ve skutečnosti určeny. Adresáty vzkazů jsou pochopitelně maďarští „vlastenci“. A pakliže jsou mezi nimi nějací migranti, tak nanejvýš z pravicově populistické strany Fidesz do ještě pravicovější a populističtější opoziční strany Jobbik. Díky korupčním skandálům Orbánovy jednobarevné vlády jich před gigantickou vládní kampaní nebylo málo.
Plot, dotazníky i billboardy jsou vlastně svého druhu mezivolební kampaní, aby ultrapravicový Jobbik už nemohl nadále opakovat to, co obvykle na Orbánovy verbální výstupy říká: silná slova, žádné činy. Podle výzkumů je totiž Jobbik nejsilnější opoziční stranou, jen s desetiprocentním odstupem v preferencích voličů a s jasným náskokem před rozdrobenou levicovou opozicí. Politický rozdíl mezi Fideszem a Jobbikem se nebezpečně stírá a Orbánovy antiimigrační kampaně už dávno posunuly Maďarsko mimo evropský diskurs. Dlouhodobě z toho nemůže těžit nikdo jiný než ultrapravicový Jobbik.
Autor je politolog.