Severský komiks má dlouhou tradici. Proslul především svou alternativní odnoží, pro niž je typická expresivita, potemnělá atmosféra, smysl pro absurditu, kontroverznost, ale také formální experiment. Připomene to i letošní ročník festivalu KomiksFEST!, kterého se zúčastní také zástupci švédské a norské komiksové scény.
Skandinávský komiks se v nabídkách českých nakladatelství nevyskytuje příliš často, nabízí nicméně řadu pozoruhodných děl. Příkladem jsou komiksy ze Švédska, země s bohatým kulturním životem a neméně bohatou komiksovou scénou. Historie komiksu se tu začala psát koncem 18. století, takže daleký sever za zbytkem Evropy rozhodně nezaostával, naopak jej mnohdy i předbíhal – vždyť prvním evropským komiksem, který se výrazněji proslavil ve Spojených státech, byl právě švédský počin, Adamson od Alberta Engströma. Na Západě je známý pod názvem Silent Sam a jeho bleskové popularitě velice pomohlo, že se jednalo o komiks němý, rozuměl mu tedy úplně každý.
Zatímco v jiných zemích se první komiksy objevovaly zpravidla v novinách, ve Švédsku vznikaly nezávisle na denním tisku a říkalo se jim „kreslené vtipy“. Komiksové stripy na stránkách švédských deníků začaly vycházet na konci třicátých let 19. století. Mezi nejpopulárnější stripy ve švédštině patřily například kreslené příběhy o Mumincích (Mumintrollen), které známe ze stránek pohádkových knih. Původně se však Muminci prosadili právě v komiksové podobě a zajímavé je také to, že jejich příběhy byly určeny dospělému publiku. V současné době mezi novinovými stripy vyniká například autobiografický komiks Martina Kellermana Rocky (od 1998), jemuž jako předloha slouží autorův život, ale i dění v soudobém Švédsku.
Tradice a morální panika
Vraťme se však ještě na skok do minulosti. Komiks je ve Švédsku považován za tradiční žánr a kreslené příběhy jsou opečovávanou součástí kulturního dědictví země. Švédsko se pyšní hned dvěma z nejdéle nepřetržitě vycházejících komiksů na světě. Je to Kronblom, jehož kreslení se již třetí generaci dědí z otce na syna v rodině Perssonů, a pak komiks 91:an z vojenského prostředí, jejž bychom snad s trochou nadsázky mohli označit za švédského komiksového Švejka. První jmenovaný je v prodeji od roku 1927, druhý je jen o pět let mladší.
Už několik generací se v dětství bavilo nad příběhy medvídka Bamseho, který prožívá svá dobrodružství od roku 1966, ale také kačera Donalda, ve Švédsku známého jako Kalle Anka. Ten se stal tak oblíbeným, že pro Skandinávii vznikla místní licencovaná produkce a naprostá většina příběhů Kalle Anky je od té doby dílem skandinávských autorů. Podobně tomu bylo s komiksem Fantomen, který je původně rovněž americký, ve Švédsku však zdomácněl (na počátku devadesátých let vycházel Fantom švédské produkce v překladu dokonce i u nás). Zároveň se jedná o zřejmě nejpopulárnější „švédský“ komiks, který bychom mohli zařadit do superhrdinského žánru. Rozmach dobrodružných komiksů s sebou však nesl i stinné stránky.
Nyní, v době stále vzrůstající popularity akčních velkofilmů natočených podle komiksové předlohy, se snad nenajde nikdo, kdo by se odvážil zapochybovat o tom, že má komiks své místo v literatuře, potažmo v kultuře. V minulosti se však nemálo takových skeptiků našlo, a to přirozeně i ve Švédsku. Padesátá léta 20. století byla pro tamní komiksovou scénu obdobím temna a „morální paniky“. Komiksy měly dle kritiků (mimo jiné kvůli příliš naturalisticky zobrazovanému násilí a erotice) špatný vliv na chování mládeže, její slovní zásobu a všeobecné prospívání a byly považovány za brakovou, podřadnou zábavu nižších tříd. Tohoto stigmatu se komiksové médium zbavovalo velmi těžko, ovšem nebýt této nešťastné éry komiksových dějin, možná by se nedostali ke slovu autoři, kteří přišli s alternativním pojetím komiksu.
Cesta do podzemí
Alternativní komiksy začaly vznikat během sedmdesátých let a dodnes jsou vůbec nejoblíbenějším a nejsilnějším žánrem švédského komiksu. Skoro bychom mohli říct, že alternativa se stala synonymem pro skandinávský komiks jako celek. Tím, co ze severské alternativy udělalo celosvětový unikát, je především forma: hra s barevností, kontrasty, experimentování s perspektivou i kompozicí, expresivní výrazové prostředky, které dílům dodávají těžko popsatelnou, avšak nezaměnitelnou atmosféru. Temnota, absurdita, kontroverze a cynismus typické pro generaci alternativního komiksu zapůsobily i na české čtenáře. Ti se již mohli seznámit s klasikem tohoto žánru Maxem Anderssonem a jeho Pixym (1993, česky 2001), potraceným embryem oddávajícím se alkoholismu a gamblingu, a Bosenským plackopsem (2004, česky 2009), kterého Andersson vytvořil spolu s Larsem Sjunnessonem po své cestě do bývalé Jugoslávie zpustošené válkou.
Na alternativní komiks v devadesátých letech úzce navazují autobiografická díla, jimiž se proslavila celá řada švédských komiksových autorek, z nichž mnohé zanedlouho ovládly komiksové fanziny a malá vydavatelství. Mezi nejvýraznější osobnosti soudobého švédského komiksu rozhodně patří Nina Hemmingssonová. Její styl je jen těžko zaměnitelný – jakoby těžkopádná, značně stylizovaná kresba, robustní postavy s očima bez zornic, pochmurné odstíny barev a ručně psané texty plné břitké satiry: to nejhorší z mužské povahy bývá bez servítků napasováno do ženského těla.
Hitler a znovu Hitler
Alternativní komiks se uchytil i v Norsku. Z tamních úspěšných komiksových tvůrkyň jmenujme Lise Myhreovou, jejíž navenek temná, uvnitř však poněkud infantilní metalistka Nemi (1997) jí přinesla mezinárodní uznání. Mezi další renomované norské autory patří Jason (vlastním jménem John Arne Sæterøy), pro jehož tvorbu jsou typické minimalistické, téměř němé komiksy se zvířecími protagonisty. V českém překladu vyšla díla Pšššt! (2002, česky 2007) a Zabil jsem Adolfa Hitlera (2007, česky 2008).
Zakladatel klíčového undergroundového časopisu Galago a jeden z průkopníků alternativního komiksového undergroundu ve Švédsku Joakim Pirinen bude hostem letošního KomiksFESTu. V Pirinenově tvorbě jsou hojně zastoupeny humor a satira, včetně té politické, ale i autobiografické prvky a surrealistické či dadaistické inspirace. Typická je také hra se slovy i gramatikou. Nejznámějším Pirinenovým dílem je grafický román SockerConny (1985) se stejnojmenným tragikomickým hlavním hrdinou, jenž nadevše miluje destrukci. Norsko bude na zmíněném festivalu letos zastupovat Lene Ask, fotografka, autorka knih pro děti a komiksů, která debutovala oceňovaným grafickým románem Hitler, Jesus og farfar (Hitler, Ježíš a dědeček, 2004). Jisté je, že švédský a norský komiks stojí za pozornost. Tak jako Spojené státy daly světu superhrdiny a Japonsko komiksy manga, jedinečným evropským příspěvkem k žánru kreslených příběhů je mimo jiné právě severská komiksová alternativa.
Autorka je skandinavistka.