S podzimem, jehož sychravé dny vyvolávají nutkání zůstat doma a rezignovat na společenský život, opět začala nová televizní sezóna a americká kabelová televize s příznačným názvem Ovation vytáhla do boje o sledovanost s novou reality show Art Breakers. Pokud na vás útočí podzimní chmury, není lepší protijed než koňská dávka guilty pleasure. Exploatace současného umění zábavním průmyslem navíc není tak častá, abyste si ji mohli nechat ujít. Račte níže nalézt několik diváckých tipů.
Americké televize mají s reality show z prostředí umění už zkušenosti. Mezi zvlášť chytlavé patří seriály ze zákulisí „světa umění“, respektive čehosi, co by se mu chtělo přiblížit. Klasikou žánru je série Gallery Girls, odehrávající se v prostředí New York City. Ani sledování Výměny manželek ve vás nevyvolá tak blažený pocit divácké nadřazenosti jako tahle bitva zoufalých stážistek a začínajících galeristek s hypertrofovaným sebevědomím. Pořad Gallery Girls představuje jakousi dívčí válku situovanou do galerijního světa ve „městě, co nikdy nespí“. Seriál, jehož jednotlivé díly mají ještě ke všemu názvy podle skladeb Velvet Underground, sleduje dvě odlišné skupiny žen a jejich střety. Je tu kolektiv kolem posh galerie z Manhattanu a proti němu stojí hipsterská parta z Brooklynu, marně se snažící rozjet vlastní komerční galerii. Poplatně genderovým stereotypům tráví obě znepřátelené strany většinu času pomluvami, popřípadě sledujeme stážistky, jak se převlékají před kamerou. Umění tu samozřejmě hraje jen roli efektního pozadí divácky atraktivních konfliktů. Stěží ale naleznete názornější zdroj ponaučení o tom, že neplacené stáže v kultuře jsou mnohdy poměrně ponižující.
To dvě mladé dámy z novinky Art Breakers jsou už plnohodnotnými dravci kapitalismu. Před kamerou si vydělávají na živobytí obstaráváním uměleckých děl a designu do právnických a korporátních kanceláří. Umění je zkrátka byznys. V podání Art Breakers ale nejde o ono české podstrkování obrazů různých kamarádů zámožnějším známým z advokacie. Kariéra těchto konzultantek v oblasti sběratelství výtvarného umění je plná vzrušujících cest v private jetech. K vrcholným scénám patří tragikomická návštěva chráněné dílny v Las Vegas, kde „hrdinky“ nakoupí díla do sídla úspěšného architekta kasin.
Neměl by nám ale uniknout poněkud upozaděný prospěšný vliv obou show. Tím je jejich terapeutický účinek na nižší ekonomické třídy. Pořady nejprve nabízejí vábivý pohled na mondénní prostředí umění a luxusu, ten ale divák po chvíli – jako ve správné moralitě – zavrhne: závist vystřídá mnohem uspokojivější výsměch nad hloupostí a malicherností tohoto pozlátkového světa a jeho reprezentantů.
Zastavme se ještě u talentových soutěží, které ovšem luxusní prostředí tolik neexponují. Legendární sarkastická skeč Česko hledá artstar, v níž se Ondřej Brody snažil zaujmout porotu tím, že se pomočil, jako by předjímala soutěž Work of Art: The Next Great Artist, kterou produkuje Sarah Jessica Parkerová, známá jakožto představitelka hlavní role Sexu ve městě. Do Brodyho radikality má ale tato soutěž daleko. Pořad v podstatě představuje jakési zrychlené klauzury, na jejichž konci se nachází jmění. Scénář je stále stejný. Zadání – hodnocení – výstava, zadání – hodnocení – výstava a tak pořád dokola. Muka tvůrčího procesu jsou dlážděna výroky, které nechť jsou umělcům varováním, a způsob budování napjaté atmosféry připomíná ze všeho nejvíce kulinářské klání MasterChef. Neúspěšní „umělci“ postupně dostávají padáka, přičemž minimální nadhled porotců – včetně kritika Jerryho Saltze – je podobně pozoruhodný jako jejich jazyk a kvalita argumentace při hodnocení děl. Zaznívají tu výroky jako „To funguje“ nebo „Měl bys do toho vnést něco nového“. Show má volné pokračování v letošní sérii Street Art Throwdown, která ve snaze nalézt dalšího Banksyho zachází ještě dál a obcuje s mrtvolou mainstreamového graffiti a street artu.
Přes nesouměřitelnost amerického a českého prostředí tyto pořady přece jen obsahují vzácná zrnka ponaučení i pro tuzemské publikum. Pokud jste si snad někdy (tak jako já do svých dvaceti let) představovali kulturu jako idylickou oblast, kde má každý každého rád, všichni se uznávají a navzájem si pomáhají, bude vám názorně ukázáno, že je to prostředí kompetitivní a nasáklé animozitami jako kterékoli jiné odvětví. Vezměme proto vážně slova Maggie z Gallery Girls, která vyzývá k toleranci: „Její vlasy se mi ve skutečnosti vůbec nelíbily. Ale svět umění je tak malý, že občas prostě musíš zatnout zuby a usmát se.“
Autor je historik umění a nádeník kulturního provozu.