eskA2látor 1

Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek přišel s několika návrhy, jak přece jenom vytěžit ještě kousek severočeské krajiny. Říká, že se debata o limitech rozšiřování uhelných dolů táhne už léta a je potřeba konečně nějak rozhodnout. Nejpodivnější na tom je, proč by vláda u všech všudy měla o čemkoli rozhodovat. Diskuse, které části krajiny ještě obětujeme těžbě, která místa naopak uchováme a kolik uhlí budou mít doly v příštích desetiletích k vytěžení, byla skutečně dlouhá, obtížná a každý v ní musel udělat ústupky. Jenomže skončila ve středu 30. října 1991. Pithartova vláda tehdy schválila kompromisní dohodu všech stran, jež narýsovala, kam až rypadla smějí postoupit. Velký „deal“ poté léta platil. Potom Mostecká uhelná za prapodivných okolností – kterými se teď zabývají švýcarské soudy – jaksi začala měnit majitele. A najednou se říkalo, že bychom se na limity měli opět podívat. Nakonec ministři ve Státní energetické koncepci z roku 2004 rozhodli, že je chtějí „racionálně přehodnotit“. Přehodnocení proběhlo, Topolánkova vláda hranice těžby trochu upravila a potvrdila. Hotovo, mohlo by se říct, nebýt uhlobaronů Pavla Tykače a Jana Dienstla, kterým se nelíbil původní kompromis, nelíbí se jim stávající úprava a nebude se jim líbit ani Mládkův plán. Pokud máme čekat, až budou právě oni dva spokojeni, může debata o uhelných dolech pokračovat víceméně donekonečna. V Podkrušnohoří je pod zemí dost uhlí na to, abychom těžbu posouvali o další a další vesnici dál ještě hodně dlouho. Ministři by měli říct: „A dost. Jednou jsme se dohodli. Není sebemenší důvod, abychom opět něco měnili.“