Na cestě z krize

Jaká je budoucnost Řecka?

Předčasné volby v Řecku vyhrála levicová Syriza. Koalici uzavřela s nacionalistickými populisty ze strany Nezávislí Řekové. Co takové spojení může znamenat pro řecký i evropský vývoj?

Koalici radikální levice – Syriza se v posledních řeckých volbách, konaných v neděli 25. ledna, jen těsně nepodařilo získat nadpoloviční většinu křesel v parlamentu. Hned následující pondělí se její lídr Alexis Tsipras dohodl s vůdcem uskupení Nezávislí Řekové Panosem Kammenosem na koaliční smlouvě. Ve vládě zasedne velký počet akademiků a intelektuá­lů, nepatrné množství žen a také poměrně dost neznámých tváří. Ministerstvo financí povede Janis Varufakis, autor bestselleru Globální Minotaurus (The Global Minotaur, česky 2013), kriticky analyzujícího globální kapitalismus. Ministrem zdravotnictví se stal nevidomý Panajotis Kouroumplis, který byl v sedmdesátých letech aktivním bojovníkem za práva postižených a v roce 2011 byl vyhozen ze strany PASOK za to, že nepodpořil politiku škrtů. Ministrem vnitra je Nikos Vutsis, jenž se na podzim roku 2013 dostal do potyčky s policií, když protestoval proti zavření veřejnoprávní stanice ERT. Na předsedkyni parlamentu je zase nominovaná právnička Zoe Konstantopulu, která proslula tvrdým postupem proti korupci a klientelismu, ale také návrhem na zrušení imunity pro zákonodárce.

 

(Ne)překvapivý sňatek z rozumu

V pondělí po volbách šlo všechno velice rychle: v půl jedenácté proběhla ona klíčová schůzka, ve čtyři hodiny odpoledne už nový premiér Řecka Tsipras skládal slib. Poněkud netradičně bez přítomnosti zástupců církve i bez tradiční náboženské části premiérského slibu. Poražená Nová demokracie za to Tsiprase náležitě zkritizovala, ale vzhledem k tomu, že on sám je ateista a levicově orientovaní Řekové úzké propojení státu a církve nepodporují, na jeho kroku nebylo nic překvapivého. Stejně tak se objevily hlasy, že zejména starší a nábožensky založené voliče tento přístup poněkud zklamal.

Koalice mezi levicovou Syrizou a Nezávislými Řeky (ANEL), které lze označit za nacionalistickou a populistickou pravici, ovšem přinejmenším částečně překvapivá byla – už jen z důvodu, že jde o strany, které spojuje pouze kritický postoj k řešení dluhové krize a postoj k Trojce (Evropské komisi, Mezinárodnímu měnovému fondu a Evropské centrální bance). ANEL ­vznikl na počátku roku 2012 odštěpením skupiny kolem předsedy Kammenose od Nové demokracie a v minulých volbách v létě roku 2012 získal 7,5 procenta hlasů a dvacet křesel.

 

Nebylo s kým

Nabízí se otázka, proč se Syriza tak rychle domluvila právě s Nezávislými Řeky a nepokusila se jednat i s dalšími stranami. Nebylo však s kým. Druhou teoreticky nejpravděpodobnější variantou bylo uskupení Potami, vedené novinářem Stavrosem Theodorakisem. O něm ale kolují zvěsti, že je napojen na oligarchy, například na rodinu Bobolasů. Ta vedle několika médií vlastní také stavební skupinu Ellaktor, která má za sebou skandály týkající se daní nebo pracovních podmínek. Se Syrizou by se pravděpodobně nedohodla právě na klíčové otázce řešení dluhové krize, ke stávajícím dohodám se totiž staví spíše smířlivě. Jednoznačný nesoulad by pak přinesl i fakt, že součástí Potami jsou lidé z malé extrémně neoliberální strany Drasi, která volá po minimalistické vládě.

Někdejší levicový hegemon PASOK se poněkud zkompromitoval vládnutím s Novou demokracií i asociálními politikami, které předchozí vlády aplikovaly, takže byl mimo hru zcela logicky. To samé můžeme říct o Nové demokracii a samozřejmě i o neonacistickém Zlatém úsvitu. Levicově orientovaní zahraniční pozorovatelé se mohou divit, proč se Syriza nedomluvila s komunisty z KKE, ale jen do té chvíle, než zjistí, že předchůdkyně Syrizy vznikla právě odtržením od KKE.

 

Výzvy a problémy Tsiprasovy vlády

Spojení Syrizy a Nezávislých Řeků je celkem logicky kritizováno. Zejména Syriza je mnohými hlasy obviňována ze zrady a rezignace na některé důležité aspekty její politiky, jako jsou například úcta k lidským právům, kritický vztah ke spojení státu a pravoslavné církve nebo silovým složkám, případně boj proti homofobii, rasismu a xenofobii. Nezávislí Řekové získali pro svého předsedu Kammenose silné ministerstvo obrany, takže v tomto resortu se nedají čekat velké změny. Na druhé straně podle pravicového listu Kathimerini má Syriza volnou ruku jak v oblasti sociální politiky, tak v oblasti vyjednávání s věřiteli a Trojkou.

Otevřená pochopitelně zůstává i možnost, že Syriza bude v souvislosti s různými tématy uzavírat různé ad hoc koalice, koneckonců Tsipras se už sešel s lídry dalších parlamentních stran. Nejpalčivějším tématem je momentálně řešení následků dluhové krize a politiky škrtů – podle nejrůznějších komentářů zaznívajících jak z Řecka, tak ze zahraničí je právě spojení s jinak velmi odlišně ideologicky ukotvenými Nezávislými Řeky jasnou deklarací ne­­ústupnosti v otázce odmítnutí stávajících dohod mezi Řeckem a věřiteli.

Pochybnosti ohledně spojenectví Syrizy a Ne­­závislých Řeků se týkají také zahraniční politiky. Nezávislí Řekové mají jednak velice negativní vztah k Turecku, jednak zastávají poměrně striktní postoj ve sporu o název severního souseda Řecka, Bývalé jugoslávské republiky Makedonie. Ani jeden ze států se logicky nechce vzdát odkazu na slavnou říši Alexandra Makedonského. ANEL má rovněž mnohem blíže k Rusku, než je v současné době v Evropské unii zvykem. Kammenos se v minulosti vyjádřil v tom smyslu, že ani členství v NATO nebo EU Řecku nebrání v budování dobrých vztahů se silnými ekonomikami a novými trhy, jako je právě Rusko nebo Čína. Faktem zůstává, že právě potenciální orientace na Rusko může představovat jeden z nástrojů, jak donutit Evropu k přehodnocení politiky splácení nesplatitelného dluhu.

Před Syrizou stojí obtížné úkoly v oblasti mezinárodní i domácí politiky. Mezi její první kroky by mělo patřit zvýšení minimální mzdy a také zahájení komplikovaných jednání s věřiteli. Pokud uspěje, bude to znamenat symbolické vítězství kritiky neoliberálního paradigmatu v Evropě.

Autorka studuje politologii a v současné době pobývá v Řecku.