Novinka Alejandra Gonzálese Iñárrita Birdman o snaze dříve oblíbeného herce prorazit na Broadwayi na první pohled působí jako „Oscar bait“, tedy návnada na Oscary. Jaké má předpoklady své aspirace uskutečnit?
Od dob Cameronova Avatara (2009) se v souvislosti s žádným filmem neskloňovalo profánní slovo revoluce tak pravidelně jako v případě předloňské Gravitace (Gravity). Jak dokázal naratolog Radomír D. Kokeš, tento film zkoumal možností filmové techniky v rámci klasického zacházení s pravidly hollywoodského vyprávění. I v případě dalšího díla kameramana mexického původu Emmanuela Lubezkého kritika vyzdvihla na jedno z předních míst jeho formální stránku. Oslavovaný Birdman však navzdory sebedůmyslnějším kamerovým jízdám představuje snímek přehnaně konzervativní. Pomůže mu to v nadcházejícím oscarovém klání?
Stísněnost sitcomu
Lubezki proslul dlouhodobou spoluprací s režisérem Gravitace, Mexičanem Alfonsem Cuarónem, a také s Terrencem Malickem, pro kterého snímal filmy Nový svět (The New World, 2005), Strom života (The Tree of Life, 2011) a K zázraku (To the Wonder, 2012). Pro oba tvůrce je typické potlačení střihu: první tak činí s cílem zvýšit napětí při sledování spektakulárních žánrových atrakcí, u druhého tento postup koresponduje s rozvolněným způsobem předkládání humanistických argumentů, vytrhovaných z konkrétního časoprostoru. Birdman původem rovněž mexického tvůrce Alejandra Gonzálese Iñárrita nic takového nevyžaduje. Nepřerušovaný tok informací a konfliktů zde slouží v prvé řadě komediálnímu ladění předváděných situací. Ruku v ruce s převažujícím ohraničením scén čtyřmi zdmi evokuje stísněný prostor sitcomu, který jakožto populární forma televizní zábavy shazuje zbytnělý patos divadelnického zákulisí. Většina jednajících postav navíc koexistuje pod společným časovým tlakem, který naoko omlouvá vzácnou kadenci replik, jíž se vyznačují téměř všechny dialogy. Ta ještě ztěžuje už tak nesnadné divácké vnímání děje. Dvouhodinový film si totiž po celou dobu drží závratné tempo, které ale postupem času paradoxně může začít unavovat. Hrozí tedy to, čemu se „tradiční“ oscaroví favorité snaží za každou cenu vyhnout.
Co naopak oscarová porota zpravidla oceňuje, jsou výrazné herecké party – ideálně představitelů, kteří se nacházejí na určitém kariérním rozcestí. V tomto duchu Birdman boduje jako v posledních letech málokterý film. Nabízí totiž takzvaně životní výkony person zdánlivě vyčpělých i těch, které se o respekt náročnějších recipientů zatím spíše snaží. První kategorii naplňuje osud Michaela Keatona, možná až příliš podobný hlavní postavě samotného filmu. Jeden z nejvýznamnějších představitelů Batmana se postupně „propracoval“ ke štěkům v druhořadých béčkových filmech a namlouvání postaviček animovaných jednohubek. Dospěl tak do stejného stadia jako hrdina Riggan Thomson, filmový herec, který si kdysi udělal jméno ztvárněním superhrdiny Birdmana a po letech se pokouší oprášit svou kariéru účinkováním na Broadwayi.
Množina zapamatovatelných výkonů
Sám Iñárritu svými předchozími filmy, tedy tematicky ochablým Babelem (2006) a nevýrazným Biutiful (2010) aspiroval na zařazení do kategorie předčasně vysloužilých tvůrců. Rozhodnout se za takových okolností pro inteligentní satiru se ukázalo jako tah, jehož prozřetelnost hraničí s (minimálně marketingovou) genialitou. A situace se opakuje. Je vlastně jedno, že Birdman po scenáristické stránce pokulhává, hlavní je, že existuje. Ińárritu se svými kolegy nenapsal ani zdaleka tak originální film, jak se mu budou mnozí snažit namluvit. Sekvence vytržené z reality a posměšně koketující s tematicky spřízněnou Černou labutí (Black Swan, 2010) Darrena Aronofského nedodají dostatečný punc dílu, které obecnější vyznění zabíjí podbízivými popkulturními odkazy a neškodnými narážkami na soukromí momentálních hollywoodských hvězd.
Návraty proslulých herců mají v historii populární kinematografie podobně bohatou tradici jako úzký vztah filmu a divadla. Když například Alfréd Radok svého času inscenoval Osbornova Komika s Ladislavem Peškem v hlavní roli, nerevoltoval ani neposouval hranice tehdejší divadelní řeči. Přesto vytvořil kulturní artefakt, ke kterému odkazují další generace umělců. Birdman představuje dílo víceméně kvalitní, podpořené stylotvorným formálním pozadím a opírající se o množinu zapamatovatelných hereckých výkonů. Jeho úspěch se však bude až příliš odvíjet od jediného večera na konci letošního února.
Autor je filmový publicista.
Birdman. USA, Kanada, 2014, 119 minut. Režie Alejandro Gonzáles Iñárritu, scénář Alejandro Gonzáles Iñárritu, Nicolás Giacobone, Alexander Dinelaris, Armando Bo, kamera Emmanuel Lubezki, střih Douglas Crise, Stephen Mirrione, hudba Antonio Sanchez, hrají Michael Keaton, Emma Stoneová, Zach Galifianakis, Edward Norton ad. Premiéra v ČR 22. 1. 2015.