Fotografka Staša Fleischmannová se pohybovala mezi výraznými osobnostmi českého kulturního života. Vzpomínkové album Vrstvami je její knižní prvotinou. Fotografie doprovází kaleidoskopické vyprávění o životě i české kultuře uplynulého století.
Autorkou vzpomínkové knihy Vrstvami je – slovy editora svazku Tomáše Vrby – „pětadevadesátiletá dívka“. Je pravda, že Staša Fleischmannová si v popisech minulosti, ať už se jedná o první republiku, válečná léta či pařížský exil, zachovává jistou naivní veselost a nadhled.
Vyprávění nás zavádí do společnosti českých i světových tvůrčích osobností první poloviny 20. století. Otcem autorky byl Rudolf Jílovský, zpěvák slavného kabaretu Červená sedma, který od dvacátých let pracoval v různých pražských nakladatelstvích (například v Orbisu, Aventinu nebo u Františka Borového). Jejím manželem byl básník a diplomat Ivo Fleischmann. Úvodní části knihy jsou věnovány širší rodině, hlavní místo však nezastřeně zaujímá matka Staša Jílovská, jež je vykreslena jako okouzlující a energická žena. Působila jako překladatelka (přeložila například Lawrenceova Milence Lady Chatterleyové či Flaubertovu Citovou výchovu). Pevné přátelství ji pojilo s Milenou Jesenskou, pohybovala se mezi umělci z okruhu Devětsilu a Osvobozeného divadla, Peroutkovy Přítomnosti či Spolku výtvarných umělců Mánes.
Drobící se vyprávění
Staša a její sestra Ola vystudovaly grafickou školu u Jaromíra Funkeho a fotografie tvoří nedílnou část knihy. Neslouží přitom jen jako obrazový doprovod, psané záznamy se od nich naopak často odpichují – fungují coby páteř knihy, k níž jsou jednotlivá vyprávění připojena. Nejedná se totiž o jednolitý, soudržný text. Mnohé pasáže původně vznikly z jiného podnětu – jako osobní dopisy nebo články do časopisů. Vedle toho Fleischmannová hojně využívá citací cizích zápisků, ať už jde o popis událostí srpna 1968 od syna Michala nebo poválečných česko-francouzských kulturních styků od manžela Iva. Zásadní roli navíc hrají úryvky ze vzpomínek sestry Oly. Jak je řečeno v úvodu, tyto citované zápisky „jsou vysazeny kurzívou, většinou bez uvedení jména“ a nezřídka plynule přecházejí do pasáží autorky. Jejich styl je však zcela jiný než ten její a vyprávění se kvůli tomu ještě víc drobí. Celek se stává koláží různých textů, což vede ke zbytečným opakováním informací a k jisté chaotičnosti. Ta je podpořena i tím, že jednotlivé krátké kapitolky jsou chápány jako samostatné jednotky – nejde o plynulý příběh, který by byl takto strukturován do menších celků, ale o poslepování rozmanitých, povětšinou chronologicky řazených situací.
Tváře z fotoalba
Přitažlivost prostředí, v němž se Fleischmannová pohybovala, vyvolává očekávání, že bude čtenář vtažen do pestrého světa kulturně a politicky činných osob a nahlédne do zákulisí a atmosféry jejich doby. Předestřena mu je přehlídka slavných jmen, bohužel ale právě jen jmen. Plastické charakteristiky lidí, s nimiž se autorka setkávala, se nám nedostane. Nejde tu ani tak o portréty osobností, ale spíše jen o jednotlivé vzpomínky na ně, o konkrétní výjevy, které se řadí za sebe bez hlubších souvislostí.
Přes svou textovou roztříštěnost a absenci spojujícího příběhu však kniha působí dojmem jednolitého gesta. Probíráte se vrstvami vzpomínek, ze zápisků vystupují a zase mizí postavy světových dějin i rodinní přátelé, evokována jsou různá místa v Praze či v Paříži a odehrávají se tu různá malá dramata – kniha svou strukturou připomíná fotografické album, jehož jednotlivé snímky zachycují střípky dob minulých, a přesto tvoří propojenou síť. Taková kompozice je silně podpořena reprodukovanými fotografiemi, které svou kvalitou povyšují celek na působivý dokument.
Autorka je bohemistka.
Staša Fleischmannová: Vrstvami. Torst, Praha 2014, 228 stran.