Cesta do popkulturní fantazie

Po více než deseti letech od Mijazakiho Cesty do fantazie se do českých kin dostalo další japonské anime. Dobrodružná fantasy Mamoru Hosody Kluk ve světě příšer vězí hlouběji v konvencích japonského animačního průmyslu než filmy spoluzakladatele studia Ghibli.

V české kinodistribuci máme po dlouhé době možnost vidět japonské anime. Když nepočítáme hongkongsko­americko­japonskou adaptaci slavné mangy Osamu Tezuky Astro Boy (2009), jde o první anime v našich kinech od roku 2003, kdy měla premiéru Cesta do fantazie (Sen to Čihiro no kamikakuši, 2001), jedno z vrcholných děl slavného spoluzakladatele studia Ghibli Hajao Mijazakiho. Novinka režiséra Mamoru Hosody Kluk ve světě příšer je ovšem vytvořená podle trochu jiných pravidel.

 

Hitmaker anime

Mamoru Hosoda se jako tvůrce ­osobitých původních anime projektů vyprofiloval v ro­ce 2006, kdy měl premiéru jeho film O dívce, která proskočila časem (Toki o kakeru šódžo), po němž následovaly divácky úspěšné snímky Letní válka (Summer Wars, 2009) a Ókami kodomo no Ame to Juki (Vlčí děti Ame a Juki, 2012). Jeho Kluk ve světě příšer se loni v žebříčku návštěvnosti japonských kin umístil na celkové čtvrté příčce za třemi hollywoodskými blockbustery, a stal se tudíž komerčně nejúspěšnějším japonským filmem roku. Hosoda tak v současném anime každopádně platí za hitmakera a někteří v něm vidí dokonce možného pokračovatele klasiků, jako jsou Hajao Mijazaki, Isao Takahata, Kacuhiro Ótomo nebo před lety předčasně zesnulý Satoši Kon.

Právě ke Konovi nebo také k nezávislému animátorovi Makoto Šinkaiovi má Hosodova tvorba mnohem blíže než ke zbylým třem jmenovaným autorům. Kon i Hosoda totiž daleko hlouběji vězí ve spleti konvencí, pravidel a typických atrakcí celého anime průmyslu. Například Mijazakiho novinka Zvedá se vítr (Kaze tačinu, 2013), vyprávějící o skutečném japonském konstruktérovi letadel z doby před druhou světovou válkou, je dílo už svým námětem silně odtržené od zbytku japonského animačního průmyslu. Aktuální film jednaosmdesátiletého Isao Takahaty Příběh o princezně Kaguje (Kaguja­hime no monogatari, 2013) se dokonce záměrně vyhýbá klasické anime kresbě a namísto ní používá pastelové barvy a linky připomínající tahy štětcem. Ke sledování Hosodových děl sice také není potřeba důvěrně znát velké množství anime filmů a seriálů, je ale třeba počítat s tím, že z nich tvůrce čerpá a oslovuje jejich diváky. Proto by nás neměla zarazit například přepálená melodramatičnost Ókami kodomo nebo fascinace hyperstylizovanou virtuální realitou v Letní válce. Obojí je něco, s čím se pravidelní konzumenti anime setkávají velmi často. Anime je celkově silně konvencionalizovaný zábavní průmysl, který navíc své konvence s oblibou ironicky komentuje, kombinuje a graduje ad absurdum.

 

Hladké povrchy

Z této perspektivy je třeba nahlížet i na Kluka ve světě příšer. Hosoda se tu znovu projevuje jako zručný vypravěč dobrodružných příběhů pro děti a mládež, jenž kombinuje různé prvky anime produkce a vytváří z nich zábavnou strhující podívanou. Příběh o tokijském chlapci, který se dostane do fantasy světa, v němž spolu dvě antropomorfní zvířecí monstra bojují o to, kdo bude vládcem celého království, je šikovným slepencem východoasijské populární imaginace. Obyvatelé fantasy světa mohou připomínat zvířecí hrdiny čínské klasiky Opičí král (Vyprávění o putování na Západ), která se dočkala množství hraných i animovaných filmových adaptací, nerudný šermířský mistr Kumatecu zase evokuje hrdiny, jež představoval Toširo Mifune v samurajských filmech Akiry Kurosawy. Nechybí civilní romantika a nepokrytá sentimentalita, vrcholící v pateticky osudovém finále, kde jde o to, že každý člověk si v sobě nese temnotu, která ho může pohltit. Dojde i na další obligátní motivy, jako je velkolepá destrukce Tokia nebo roztomilé zvířátko doprovázející hlavního hrdinu. To vše je podané precizní a místy dechberoucí animací, která plynule kombinuje kresbu a počítačovou grafiku.

Všechny tyto prvky v Hosodově filmu koexistují způsobem, který sice dává nějaký vypravěčský smysl, ale zároveň nevytváří žádnou výraznější synergii. Není to pečlivé detailistické konstruování fantazijních nálad, jaké známe z Mijazakiho filmů, ale spíš dravé a agresivní vršení dynamických a atraktivních scén. Hosoda rozhodně není přemýšlivý tvůrce ani výrazný originální hlas v současné anime produkci, spíš hitmaker, vytvářející hladké, vzrušující a nablýskané filmové povrchy. A to v zábavním průmyslu, který nepředstírá uměleckou hloubku, není málo.

Kluk ve světě příšer (Bakemono no ko). Japonsko, 2015, 120 minut. Režie a scénář Mamoru Hosoda, hudba Šigeru Nišijama. Premiéra v ČR 5. 5. 2016.