V polovině května vyhlásil Bílý dům start projektu National Microbiome Initiative, v jehož rámci se mají soustředit prostředky a síly na výzkum mikrobiomu a možných aplikací v oblasti lidského zdraví, zemědělství a životního prostředí. V posledních letech se totiž ukazuje, že mikrobiom – tedy komunity mikroorganismů žijící na povrchu či uvnitř lidského těla, rostlin, skal nebo v moři – hraje na planetě daleko významnější roli, než se kdy předpokládalo, a zásadně ovlivňuje i lidské zdraví. Existující hypotézy dnes mluví o vztahu mikrobiomu s obezitou, imunitou, duševním zdravím či autismem. Na této iniciativě i celé výzkumné oblasti je pozoruhodná řada aspektů, které rozhodně nejsou jen „odborné“, ale mají široké politické a filosofické souvislosti. Všechny různým způsobem odkazují k tomu, že naše existence má vždy kolektivní charakter.
Je zřejmé, že zásadní novátorské výzkumy nelze dělat v režimu privátního akademického kapitalismu, ale pouze s podporou státu. Úloha veřejných zdrojů a koordinovaná podpora je v této oblasti klíčová, stejně jako tomu bylo a je v oblasti výzkumu obnovitelných zdrojů energie, lidského genomu nebo IT. Jak přesvědčivě ukázala v knize The Entrepreneurial State (Podnikavý stát, 2013) britská ekonomka Mariana Mazzucato, role států zůstává zásadní ve všech klíčových inovacích poválečné éry. Ano, včetně společnosti Apple, jejíž výrobky jsou založeny na technologiích. které byly bez výjimky vyvinuty s podporou veřejných zdrojů.
V rámci National Microbiome Initiative se počítá i s účastí takzvaných citizen scientists čili neprofesionálních „občanských výzkumníků“. Ti by se mohli zapojit stejně jako například amatérští ornitologové, kteří dnes do akademického výzkumu přispívají významným podílem dat, neboť sběr a analýza mikrobiálních vzorků nemusí být příliš technologicky náročná. Domnívám se, že takový přístup má zároveň daleko větší potenciál posílit veřejnou důvěru a pochopení veřejnosti pro vědu než jakkoli detailně kalibrovaný, ale ve výsledku nesrozumitelný Rejstřík informací o výsledcích (RIV) a na jeho základě přidělované „body“, prostřednictvím nichž má dnes věda v České republice skládat účty společnosti. Přestože může rozumně nastavené bibliometricky informované hodnocení vědy plnit svůj účel, daleko zásadnější pro vztah veřejnosti k vědě je možnost si na ni vlastníma rukama sáhnout a zažít ji.
Klíčové přitom je, aby zde veřejné zdroje a kolektivní občanské úsilí nepodlehly dominantní strategii současného kapitalismu, totiž socializaci nákladů a rizik a privatizaci zisků. Paradigmatickým případem byla v tom směru samozřejmě sanace rizikových úvěrů soukromých bank, ke které došlo v reakci na ekonomickou krizi roku 2008, kdy na sebe veřejné rozpočty převzaly tíži ztráty, a poté byly samy vystaveny negativnímu hodnocení soukromých ratingových agentur. Obdobné procesy můžeme ale najít i v oblasti medicínského výzkumu, třeba když se léky testují na globálních chudých, kteří je ve finále – patentované a předražené – nemají šanci využívat.
Asi nejpřevratnější aspekt výzkumu mikrobiomu je ovšem ten, že zásadním způsobem převrací ideové základy modernity v oblasti biologie. Moderní uvažovaní staví na jedincích (kteří se jakožto uzavřené jednotky mohou propojit do složitějších celků) a jeho příkladnou praxí je očišťující hygiena. Mikrobiální pohled na život klade naproti tomu do centra pozornosti kolektiv, ekosystém a propojení. Jedinci nejsou myslitelní jako uzavřené jednotky (informací a buněk), které by vstupovaly do vztahů s „okolním světem“. Daleko spíše se na ně musíme dívat jako na efekty různorodých a komplexních propojení, z nichž se vynořují. Hranice mezi vnitřkem a vnějškem, vlastním a cizím je neurčitá. Bez nevlastního není existence možná.
Co se týče lidského zdraví, důležitým předmětem výzkumu se dnes stává vztah mezi civilizačními nemocemi, jako jsou cukrovka nebo astma, a naším pozměněným lidským mikrobiomem. Jeho různorodost se za poslední desetiletí ve vyspělé části světa značně snížila v důsledku masivního používání antibiotik v lékařství a zemědělské výrobě a rozšířením pasterizace, která umožňuje velkoobjemovou produkci, přepravu a skladování řady potravin. Přitom právě samotná různorodost lidského mikrobiomu se zdá být z hlediska našeho zdraví významnou hodnotou, a výzkum mikrobiomu tak může přinést další důležité argumenty do debaty o neudržitelnosti současné globální politické ekonomie.
Zjištění těchto souvislostí by nás jistě nemělo vést k volání po návratu k venkovské romantice feudálního středověku ani k fantaziím o ženách u plotny vařících „opravdové jídlo“. Navracet se není kam. Naším úkolem je invence a imaginace, vynalézání nové planetární mikrobiopolitiky – politiky soužití mezi organismy, mezi něž musíme přitom počítat i ty, které jsou lidským okem běžně neviditelné. Naše oči ale obývají.
Autorka je socioložka.