eskA2látor 1

Britské unijní referendum se tak hrubě nepovedlo, že premiant západních hodnot stojí na hanbě s ustřiženými kšandami. Britské gentlemany dnes může ze zadních lavic peskovat kdejaký východoevropský ministřík. Někteří na to čekáme celý život: konec postkomunismu tady a teď. Přitom by se celý „brexit“ (zkratka podobající se svou ohavností or­­­wellovskému „angsocu“) dal sepsat jako psychodrama pro dva hlasy. Hlas elit: „Lidi, neblbněte! Hlasování měla být sranda jako obvykle, znáte to. My politici děláme, že víme, co a jak, a vy poddaní zas děláte, že nám to baštíte a že nás zodpovědně volíte. A když se to pak sečte, zas se spolu nějak domluvíme a jede se dál. Ale tohle jsme si nedomluvili! Koho mohlo napadnout, že ty naše kecy o tři sta padesáti mega týdně někdo vezme vážně?“ Hlas lidu: „Však my to vaše referendum brali taky jako dobrou prdel. Koho by napadlo, že to tak pěkně vyjde.“ Když Karel Čapek hledal vysvětlení pro kriket, paruky a jiné švihlé projevy britského tradicionalismu, předpověděl i brexit: pravý Angličan totiž nezkazí žádný šprým.