Je to znásilnění

Básnické texty Oldy Příběha, které zde otiskujeme, jsou výpisky z autorova facebookového účtu. Co na sociální síti poutá pozornost svou asociálností, stává se v rubrice poezie zcela samozřejmě uměním. Původní účel psaní: „vypustit ventil do slabičné kachničky“.

bez názvu

 

realita klouže u tvé zhmotnělé prdele

Tomášku budu rodit

poselství v krvi ronit

budu se k tobě tulit

budeš cítit dotek Minotaura

 

 

 

definice slepice

 

slepice klove při zádušní mši

jako malý jsem měl vši

minulé vánoce po mně zbyla jen vejce

fekál Mikolaj mi nechtěl dát injekci

proti poškození mozku

z psychofarmak

byl jsem opilý a sváděl jsem mladou doktorku

vojáci v televizi dostanou přidáno

aby se kryla jejich impulzivita

a co sexuální deviace

pod pokličkou klube se z našich orgánů

za vším hledej konspiraci

za vším hledej korupci

za vším hledej schizofrenika

 

 

 

bez názvu

 

je pondělí

venku se narodila gravidní žena

je úterý

znásilnili jsme měsíc o půl krevní destičky

je středa

kvalitní fragment regiment

ve čtvrtek

polkneme hořkou piluli

co se ve vesmíru rozdrolí

v pátek

sebereme všechny síly ukončit humor

v sobotu

sníme co v pondělí shnilo

v neděli

neuděláme nic

jen se říznem do pohlaví

cítíme ten rozdíl

dny stejné zítřky postěhované

do kvalitní blasfémie

 

 

 

ukradli nám hnůj z hnojiště

 

brzlík v tom byl taky z kachen

drachma je v čudu

golem vletěl do snivého okolí

kdo nám to pro pána boha zaplatí

fízl říká že na to nemá čas

a kryje si záda

byla to bílá dodávka s vyčpělou kurtizánou

než jsem se nadál byla fuč

už do baráku neberu cizí osoby

co mají vymaštěné nápady

 

 

 

pervitin není čin

 

je to znásilnění

protažená varlata

kůže se spaluje

kůže je vitriol

démon vápna

topím se

dějiny soustrasti

dějiny hopsání

prostoduché žvanění

zeměměřické brouzdání

laktační zimy

nedělní hostiny

narození

půlnoční orání půdy

traktor

vábení moci

zazděné cesty

kordon fízlů z pražské Stromovky

zrůdné dílo

lahodné třešně na návrší

stoupající opratě

podzimního uvědomění

 

 

 

plochý platonik

 

potrefená husa zakejhala

minulost

v době módní vlny slipů

jsem bi

v době trenek jsem hetero

(ne bi jako podrždíra)

existuje člověk

výplod děsu

zápach hrůzy

záchvat němoty

faleš urážky

sociální jed

zaplevelený svět

rozmístění dráhy krychlí

kosmolog Konopiště

jistě jsem

a ty

 

 

 

bez názvu

 

pojď vylížu ti i řiť

vrazím klacek do koruny stromů

nemám nahromaděno žádné štěstí

tak nabízím noční atmosféru

 

 

 

vostrý byl jsem v bordelu

 

vlezem tam se známým cikánem já hned jo tebe chci (bez handrkování) vlezem do místnosti tak se svleč krásná černoška akorát ta kundička suchá a rozpíchaná chudinka tak se na ni vrhnu lízám ji cucám a říkám že miluji černošskej lid a teď ho vykořisťuji a zeptám se když mně ho sladce mazlila co má na mužích radši boxerky či trenky a ona řekla slipy pár vtípků jsem utrousil na svůj penis a ona se něžně smála když jsem odcházel tak mi pohladila vlasy a plácla mě po zadku všechny prachy jsem jí dal a dnes jsem koukal na porno a byla tam krásná černoška orgasmus bez debat až na obličej jinak nad tou situací jsem honil několikrát akorát u ní jsem měl na sobě trenky ty český nejlepší za šede (ale to jsem nosil už když slipy byly moderní) jinak by mi stál 24 hodin v 368 dní v kuse jestli bych nemohl ončit či šukat

 

 

 

bylo mi vzletně

 

žádnej vošmel mě nepoškodí

ani hovna a z toho céčko

posranej celej barák návštěvou

klamná představa intelektu

jedem taxálem pro lejno

faleš a já jsem teta závist

kolem nic

 

 

 

bez názvu

 

bojovat o svůj život nebát se

jít třeba prodávat langoše

aspoň vyvíjet nějakou činnost

opájet se svou krásou

lidi žasnou že nejsem pouhý invalida

bojovat ať neskončím v ústavu

prodávat langoše

nebo stát se striptérem jako Bart

prokopat ten bordel malých lidí

dělat ženám radost

 

 

 

bez názvu

 

kvete už magnolie

kvete penis

humorně se tvářit

pomalu vařit

ztopořené majáky

lahodné pamlsky z lásky

cucám ti vlásky bez nadsázky

tvoje něžné rty mám na památku

kvete bludiště

konečně štěstí

hlavně ať je to v píči

gumáci a Železný mlátí mně ve snu

 

 

 

blázinec utopický kabinet

 

mám proprděné kalhotky už zas jsem ženou jako každý muž jedu si v káře předivo tajných schůzek před hotelovou školou kde prcám každou v té době kdy jsem byl muž mám trychtýř při návštěvě ženského internátu kde se to červenalo sexem oplzlým a něžným hned jak jsem se tam dostal ­vlezl jsem na společné záchodky a vysral se do slipů a pak jsem se celý vykoupal do čista vklínil jsem pyj do kundičky která byla vlhká jak sjeté opice pak ohmatávání tajných míst a komnat milé kurvičky jak za starých časů slovo opojné a ledové v dalším životě sjetý umírám po antipsychotikách kdy prcám sám sebe jako dvojče ženy která je ve mně pak sním o ještěrce hezčí než všechny ženy světa

 

 

 

potrhlý výkon

 

Jarda Švec je borec

Jarda Švec je žen lovec

Jarda Švec poetika jiných pozic

Járo ty vývrtko

vypusť ventil do slabičné kachničky

 

 

 

bez názvu

 

Blázni kamarádi na věky

K. Mazlová

Raz dva tři čtyři

 

Blázni kamarádi na věky

Raz dva tři čtyři

 

Blázni kamarádi na věky

Raz dva tři čtyři

 

Blázni kamarádi na věky

Raz dva tři čtyři

 

 

 

bez názvu

 

chci kopulovat

na vemeno si dát šlichtu z tekutého písku

vměstnat se do průhledné kachničky

rozjeté praskliny

sníst dost horké maliny

má svatba bude v pralese domů

bez příslušnosti k indiánům

na skáplé jehně

na mravnost rodiče

na zapšklé démanty

v dešťovém ostrově zkázy

 

doktrína ledové pukliny

 

jako sled událostí na bitevním poli

špendlíky v očích myšlenkový argument

hladová krysa v koutě

rdousí tě špatná segmentace

půl stromu na nádherném ohonu

zalomí tichou hudbu

jakostní přetvářka

na půl větve struny v povětří

pusa letí v půlnoční tmě

jak nesnáším třpyt

záchvěv lomu světla

od vězení ke stolní společnosti

jakmile udusím srdce zapne se vnitřní tlak

dostanu zkrat

tiché zmlácení myšlenek

sto tisíc teček na zemi i ve mně

krásno a tupý břit

tenké hlavosloví

znásilním moc

oprcám tě všude kde to bude nutné

 

 

 

bez názvu

 

myslím si že můj otec je Bůh

matka je Marie

a tedy že mě zneužil otec což je de facto Bůh

a matka obcovala s kočkami

a jsou milenky má sestra s matkou

jen kvůli sexu či lásce

jedna homosexuální druhá heterosexuální

má deviace v bláznovství

jen blázen a křesťan anarchista půjde

do nebe

 

 

 

kalhotky v růžové vlasy blonďaté

 

lazar kouká na opak opaků

narodil jsem se v raku

miluji víc než kdokoli

skočím i pod auto

cítím vlasy provoněné šťávou

Nikoleta krásná věta

s bříškem hřeším pupík vychutnám

v latentním zkouření

poztrácená minulost strachu

budoucnost je naše

v letním krasobolu

 

 

 

jaro je v rozpuku

 

povodně na polích

umřel už dávno milovník Karel Zich

komu sloužit na návrší

kde moč prší

vězení je zakleté v prostoru i času

mít klíč

na zámek i na tuctový kýč

jednou byla klisna proježděná

a ty jsi vsunul

hodina mazlení a koitus

pro mě za mě

otevřete bránu neřesti

 

 

 

triptych umřel Karel Zich

 

děloha omotala dětské procitnutí

gumové pláště bez tepla jsi pln záště

humor se zarděl a musel protože prděl

budovatel vesmíru vymyslel hovno

omotané papírem

práce je nejhorší když pláčeš že nechceš

vymizení dolů na nachovém náhonu

kdo vymyslel tuhle hnusotu vyhodit to do nicotného obzoru

kudy půjde krok za krokem po zármutku

mezi ohněm a sluncem je placená

průchodnost

vidím psa tak zlého že i majitel má problém

bydlím mezi mrtvými zvířaty

hovno tlející v kráse zamořené zahrady

noční sněžení na mořském dně

vítr ztratil směr svého působiště

fascinující hloupost v mraku budoucí

lehkosti

ležím na schodech jabloňového sadu

dýchám plyn ze zapalovače

kolik nutkání má vystřel zbraně

zasáhnout kornout jahodové zmrzliny

Výmarská republika hroznové víno polyká

bidet je novinka moderní ležérní mládí

na záhoně uniká naše elektronická říše

do podzemních chodeb co člověk to

vzducholoď

promrhané silici na dálném východě brodící

název se slil do jazyka kam slabý proud

vystříkl ohon plagiátora

snáší se hnis po očním prozření

výstřel exkrementů z trubice v dolní ulici

mobilní telefon nás stál mamon

hlad zatím jsem moc nepoznal

zvíře proniklo do žaludku dalo živiny

myslící bytost vyhazuje do všech stran žíraviny

jazyk bych umučil se stvořitelem a rebelií

chumel chlupů na ženském trupu

Olda Příběh (nar. 1986) je vyučený mechanik plynových zařízení, „reinkarnace Ježíše Krista a dalších lidí“, publikující své manické, někdy výrazně literární texty takřka každodenně na svém facebookovém profilu. Zde otištěný výběr, sestavený na základě množství zápisků vzniklých v letech 2014 a 2015, po konzultaci s autorem připravil Elsa Aids.