Na titulní stránky francouzských médií se pomalu, ale jistě dostává hlavní politická událost země – prezidentské volby. Konají se sice až příští rok, ale pravicové primárky, ze kterých vzejde horký kandidát na uvolněný prezidentský úřad po Françoisi Hollandovi, vrcholí už v těchto týdnech. Komentářový web Le Plus uveřejnil 31. října text Rolanda Greuzata s názvem Hlavní neúspěch Sarkozyho a Hollanda? Neschopnost ztělesnit Republiku. Autor v něm upozorňuje, že šance minulého a současného prezidenta Francie na znovuzvolení jsou takřka stejné. Přesněji řečeno, takřka stejně mizivé. Sarkozy je ve volební kampani už od srpna. Hollande sice ještě svou opětovnou kandidaturu neohlásil, už teď se ale jako kandidát chová. Všeobecně se očekává, že rozhodnutí znovu se ucházet o prezidentské křeslo oficiálně oznámí v prosinci. Oba nesmiřitelní rivalové z roku 2012 se dnes paradoxně nacházejí ve stejné pozici. Na jedné straně jsou konkurenty v boji o prezidentský úřad, na druhé ale také poraženými dne. Sarkozy se stále neotřepal z porážky z roku 2012, Hollande zase ne a ne získat zpět náklonnost lidí, kteří ho před čtyřmi roky volili.
Oba se snaží dobýt ztracené pozice. Jenže „ve svých primárkách se dostali do pasti, která je může dovést k novému nezdaru. A šance, že by se z něj dokázali vzpamatovat, je jen velmi malá“, píše Greuzat. Situace je pro ně nepříznivá tím spíše, že oběma ve vlastním táboře zdatně sekunduje bývalý, respektive současný premiér. Rozdíl je jen v tom, že Alain Juppé, který nad Sarkozym v průzkumech k pravicovým primárkám vede zhruba o šest procent, už kandidaturu ohlásil, kdežto Manuel Valls zatím vyčkává. Proti stávající hlavě státu totiž do kampaně jít nechce. V posledních dnech tak alespoň Hollandovi čím dál zřetelněji naznačuje, že by se měl obhajoby nejvyšší ústavní funkce vzdát. Nicolas Sarkozy i François Hollande dostali za úkol ztělesnit Republiku. Ani jeden z nich svému závazku bez nejmenší pochyby nedostál, myslí si autor článku. „Je zřejmé, že Francouzská republika (…) je ve velice žalostném stavu. Možná právě proto ji ztělesňují politici, které vyčerpají spíše kauzy jejich politických stran než záležitosti státu.“ Otázka zůstává, jak na tuto krizi Republiky zareagují voliči. Zda se strašáka krajní pravice zaleknou, nebo ne.
Deník Libération přinesl poslední říjnový den rozhovor se socialistickým senátorem Gaëtanem Gorcem. Tématem byl projekt obřího registru osobních údajů všech obyvatel Francie, jehož vytvoření schválila vláda dekretem 30. října. Zmíněný registr má shromáždit informace získané úřady při tvorbě občanských průkazů a pasů. Policie bude mít díky tomu možnost mimo jiné zjistit, jak je daný občan vysoký, jakou má barvu očí nebo kde bydlí. Pro senátora Gorceho znamená takový registr velké nebezpečí. Podobný registr chtěla zavést už minulá vláda. Nepovedlo se jí to jen kvůli zásahu ústavního soudu. Současný, vládou schválený registr z tohoto projektu vychází, ale vynechává z něj ty pasáže, které ústavnímu soudu vadily. Předchozí verze registru předpokládala jeho dvojí využití: za prvé k ověření totožnosti dotyčné osoby a za druhé k její identifikaci. Zatímco ověření totožnosti se vyznačuje pouze srovnáním údajů na občanském průkazu s údaji v registru, identifikace umožňuje policii využívat údajů v registru (jako jsou například barva kůže nebo otisky prstů) pro kontrolu identity daného jedince. A právě toto druhé, problematičtější využití registru nová verze neumožňuje. Pro senátora Gorce to ale stejně nemění nic na tom, že registr představuje hrozbu. Její rozsah je obrovský. Bude zahrnovat na šedesát milionů osob, tedy celou francouzskou populaci kromě těch nejmenších dětí. „Jakmile registr jednou ustavíme, nabídneme tím budoucí vládě, aby změnila jeho využití. Víte, jakými prostředky bude moci disponovat policie, když bude mít přístup k otiskům prstů, adresám a barvě očí?“ ptá se znepokojený senátor. V neposlední řadě je pak podle něj velmi nešťastné, že tak závažné rozhodnutí vláda schválila dekretem. „Takový registr by neměl vzniknout bez předchozí veřejné debaty,“ domnívá se Gaëtan Gorce.
Francouzská vláda na konci října trochu v tichosti ukončila misi Sangaris, jíž se od prosince 2013 na území Středoafrické republiky účastnilo dva a půl tisíce vojáků. Nyní se má zúžit na 350 mužů a žen, kteří budou na místě vypomáhat mírovým silám OSN. Podrobněji se o tomto kroku rozepsal deník Le Monde 29. října. Operace Sangaris se potýkala s potížemi už od samého počátku. Přesto na konci roku 2013 prezident generálnímu štábu nakonec vyhověl a schválil čtyř až šestiměsíční operaci. Příchod francouzských vojáků na území Středoafrické republiky ale napjatou situaci mezi převážně muslimskou povstaleckou organizací Séléka a křesťanskými lidovými milicemi Antibalaka pouze vyostřil. Trvalo měsíce, než masakry mezi jednotlivými komunitami ustaly. Vojenský kontingent navíc čelil nařčení ze sexuálních útoků na děti. Přestože v této věci nebyl dodnes nikdo obviněn, kauza i tak vrhá na misi špatné světlo. Od roku 2014 se ale priority francouzské armády přesunuly do Iráku a Sýrie. I proto se nyní vojáci ze Středoafrické republiky stahují. A nutno dodat, že tento krok vítají: misi Sangaris hodnotí jako náročnou a vládou pozapomenutou operaci.