Student animace na FAMU Jan Saska se letos se svým krátkým filmem Happy End dostal do užší nominace na Oscara. Černohumorná hříčka beze slov si dovedně pohrává se stereotypy o českém pivním buranově.
Šestiminutový animovaný film režiséra Jana Sasky Happy End získal významné mezinárodní uznání. Dostal se do soutěžní sekce krátkometrážních snímků v rámci bloku Dva týdny režisérů na festivalu v Cannes a čerstvě se ocitl v užším výběru deseti titulů nominovaných na Oscara za nejlepší krátký animovaný film. Happy End je Saskovo ročníkové cvičení na katedře animace FAMU – je to tedy po Furiantovi (2015) Ondřeje Hudečka další mezinárodní úspěch studentů pražské filmové školy v letošním roce.
Drastický humor
Happy End má navíc s Furiantem několik společných rysů. Je vyprávěn výrazně epizodickým stylem a vyznačuje se drastickým, destruktivním humorem a zálibou v nabourávání českých národních symbolů. V případě Happy Endu je to nabourávání někdy zcela doslovné, protože tu, stejně jako v dalších Saskových filmech, podstatnou roli hrají autonehody, náhodná postřelení a další nešťastné srážky a nehody. Saskova novinka navazuje na styl jeho předchozí animace Přepadení (2012) a Myslivci (2011), jež jsou dostupné na autorově profilu na serveru Vimeo. Ve všech případech jde o černobílé snímky beze slov, pracující s kontrastem černé a bílé a se siluetami. Jsou kresleny karikaturním stylem, který umožňuje plynule přecházet mezi lehce zveličenou civilní situací a surreálnými fantaskními prvky.
Saskova novinka je vlastně určitou syntézou Přepadení, což je siluetová animace sledující řadu groteskních karambolů, jež následují po ne úplně domyšleném přepadení banky, a Myslivců, kde se na půlminutové ploše vytěžuje podivná představa střelců používajících ruce ostatních jako brokovnice. Happy End jako by přebíral vyprávění založené na řadě nepředvídatelných katastrof z Přepadení a zasadil ho do světa a kresebného stylu Myslivců. Provádí nás po bizarně zveličeném prostředí „české vesnice“ s tlustými traktoristy, tlustými myslivci a záplatovanými silnicemi, kde se odehrávají morbidní příběhy propojené jediným, neustále kamsi putujícím tělem a spějící po krátkých kapitolách řazených s obrácenou chronologií až k absurdní pointě.
Traktor, pivo, Alkehol
Saskovy hříčky se vyznačují precizním smyslem pro tempo a načasování a Happy End je z tohoto pohledu nepochybně autorovým vrcholným dílem. Saskova práce se zkratkou, s rytmickým střihem a tempem obecně je v jeho novém filmu až exhibicionistická, jako by režisér chtěl předvádět svou schopnost rychle měnit náladu a plynutí příběhu mezi jednotlivými scénami.
V reflexích filmu se občas objeví otázka, čím vlastně zahraniční diváky oslovuje příběh, kde se jezdí traktorem, pije pivo a k tomu hraje skupina Alkehol. Důvodem je možná to, že kultura piva, venkova a buranství je podstatnou součástí turistické image České republiky v cizině. Happy End tuto představu jen dovádí ad absurdum. Saska se navíc zdařile inspiruje světovými animátory, jako je Bill Plympton, a kombinuje tyto vlivy s lokálním prostředím a místní předlistopadovou animační tradicí. Je otázka, do jaké míry je v dnešní české krátkometrážní animaci (které jinak naše média nevěnují příliš zájmu) vlastně výjimečný. Zahraniční úspěch z jeho filmu ale dělá událost, která by mohla pomoci i Saskovým méně známým kolegům k větší pozornosti.
Happy End. ČR, 2015, 6 minut. Režie, scénář, animace a střih Jan Saska, hudba Martin Klusák.