Multimilionář Donald Trump bojuje o křeslo prezidenta Spojených států amerických velmi nevybíravým způsobem. Ačkoli jeho ambice v počátcích vzbuzovaly spíše výsměch, dnes se ukazuje, že rozhodně není bez šance. Čím to je?
V červnu loňského roku započal prezidentskou kampaň s heslem „Vraťme Americe zpátky velikost“ (Make America Great Again) obchodní magnát a hlavní tvář a producent reality show The Apprentice Donald Trump. V nechvalně proslulém projevu zdůraznil ekonomickou stagnaci země, kritizoval astronomické výdaje na válku v Iráku, zdravotnickou reformu prezidenta Obamy a především imigrantskou vlnu z Mexika, Jižní Ameriky a Blízkého východu. Svým prohlášením o mexických imigrantech, kteří do Spojených států přicházejí prodávat drogy, páchat trestnou činnost a znásilňovat ženy, zvedl všeobecnou vlnu nevole. Několik společností, obchodních řetězců a zemí zrušilo v reakci na jeho výroky spolupráci na projektech, s nimiž měl Trump co do činění.
Notorický převlékač kabátů
Pár dní po projevu z newyorského mrakodrapu Trump Tower (na jeho stavbě se v roce 1980 podíleli polští ilegální imigranti, za jejichž najmutí byl Trump posléze souzen) zveřejnil svou strategii pro řešení migrace. Jednak chce donutit Mexiko, aby financovalo stavbu obrovské zdi podél hranic s USA. Plánuje deportovat všechny ilegální imigranty (zhruba jedenáct milionů lidí). Chce intenzivně bombardovat Islámský stát a volá po návratu systematického monitorování některých amerických mešit. Přes mnohé odpůrce se značná část Trumpovy nynější popularity odvíjí právě od jeho migrační politiky. Možná proto, že v této oblasti se jeví nejkonzistentnější.
„V posledních dvou dekádách byl republikán, nezávislý, demokrat a následně zase republikán. Nyní, registrován jako nezávislý, vede v prezidentské kampani za republikány,“ shrnuje Trumpův politický vzestup deník Politico. Jen hlupák nemění své názory, zní Churchillova okřídlená myšlenka a Trump se ji zřejmě snaží naplnit. Například na konci devadesátých let uznával právo na potrat, ale svůj názor změnil a v současnosti chce zastavit financování Ústavu plánovaného rodičovství. Nejednoznačný je jeho postoj k právům LGBT komunity. Třebaže je permanentně proti zrovnoprávnění sňatků homosexuálních párů, několikrát se vyjádřil proti jejich diskriminaci. Samotné republikány v minulosti kritizoval, že jsou příliš pravicoví, a se slovy, že se ekonomii daří pod demokraty lépe, se nechal jako demokrat zaregistrovat. V roce 2009 se ale k republikánům navrátil a dva roky nato se zaregistroval jako nezávislý.
Ve svém „levicovějším“ období v roce 1999 Trump dokonce navrhl jednorázovou daň pro superbohaté, která měla napomoci splacení státního dluhu a navýšit fond sociálního zabezpečení. K tomuto návrhu se ale v budoucnu již nevracel, naopak v roce 2011 přišel s myšlenkou zrušení daně z příjmu právnických osob, které by podle něj vedlo k „bezprecedentnímu nárůstu pracovních příležitostí“.
K významnému názorovému obratu u Trumpa došlo i v otázce zdravotnictví. Na začátku milénia napsal, že je „neakceptovatelné (…), aby 42 milionů Američanů nemělo zdravotní pojištění“. Řešení viděl v efektivním systému bezplatné zdravotní péče. V roce 2011 ale naprosto obrátil a pustil se do kritiky Obamovy zdravotnické reformy, která se Trumpově původní vizi blíží. Dokonce začal zpochybňovat počty lidí bez pojištění (tehdy 46 milionů) a prohlásil, že dvacet procent ani nejsou američtí občané (pracovníci bez občanství však Obamacare využívat nemohou). „Jeho vlasy jsou stálejší než jeho politické postoje,“ komentoval Trumpa odborník na politiku zdravotní péče Thomas P. Miller.
Islamofobní stand-up komik
Tři největší americké televize – ABC, CBS a NBC – věnovaly ve večerních zprávách minulý rok samotné Trumpově kampani 234 minut vysílacího času. Kampaň demokratické kandidátky Hillary Clintonové byla probírána ve 113 minutách a pouhých deset minut bylo věnováno Berniemu Sandersovi, ač si v počtech hlasů vedl stejně jako Trump. Důvod jistě tkví v množství kontroverzních výroků, v nichž si miliardář očividně libuje.
V Trumpově rétorice je inherentně přítomen prvek bavičství a šoku, v jeho výstupech lze leckdy vysledovat podobnost s žánrem standup comedy, neboť se v nich mísí nehorázná prohlášení se sarkasmem a ironií. Bývají však také neskrývaně sexistické, rasistické a xenofobní, ačkoli se ohání berličkou v podobě boje proti politické korektnosti.
Největší pozdvižení Trump vyvolal, když na prosincovém mítinku v Jižní Karolíně, v atmosféře strachu, která zavládla po pařížských útocích a hromadné střelbě v San Bernardinu, prohlásil, že zakáže všem muslimům vstup do Spojených států. Trumpova islamofobie ignoruje, že američtí muslimové jsou dlouhá léta ve společnosti dobře integrovaní. Od 11. září 2001 zemřelo v USA po útocích radikálních islamistů 45 lidí (z toho čtrnáct v San Bernardinu) v porovnání se 48 oběťmi, za něž jsou odpovědní extremisté z krajní pravice. Ostatní republikánští kandidáti se od Trumpova zákazu muslimů distancovali, jenže tím kritizovali pouze vyhrocení tendence, kterou víceméně všichni sdílejí. Republikánští kandidáti v různých formách často používají jazyk „střetu civilizací“. Ben Carson řekl, že prezident by neměl být muslim. Marco Rubio přirovnal muslimy k členům NSDAP a nevyloučil monitorování mešit. Jeb Bush a Ted Cruz navrhli implementaci testů vyznání u syrských uprchlíků, aby měli šanci na přijetí pouze křesťané.
Trump se v tomto směru od ostatních republikánů zas tolik neliší, rozdíl je spíše jen v intenzitě a jisté zemitosti projevu. Ovšem podobné paušalizující výroky z křesel vysoké politiky negativně ovlivňují společenské klima, a tak se v posledních měsících, podobně jako po 11. září, objevilo několik desítek případů násilí proti muslimům nebo těm, kdo za ně byli považováni.
Vztek a strach
Během několika měsíců se z vysmívaného a podceňovaného megalomana stal prezidentský kandidát s reálnými šancemi na úspěch. Ostatní republikáni obvykle rozdělují Trumpovu voličskou základnu na dvě skupiny – naštvané bílé muže ze střední třídy a pak ty, kteří byli zkrátka uhranuti jeho aurou celebrity. Je na tom část pravdy. Podle sociologa Michaela Kimmela je Trump pro tyto muže symbolem starých dobrých časů, v nichž minority a imigranti nebrali nikomu práci, ženy zůstávaly v kuchyni a stabilní život zajišťovala rodinná farma; časů, kdy byla Amerika veliká. Tito muži utrpěli největší újmu, protože se před desítkami let těšili největšímu množství privilegií. Jenže Amerika Dona Drapera, o níž nadále sní, už dávno není realitou, a tak pociťují vztek, který Trump dokáže nasměrovat na konkrétní skupiny. Vztek a strach jsou silné emoce, na něž Trumpovy projevy cílí, proto tito lidé oceňují jeho „chlapácký“ přístup „co na srdci, to na jazyku“ spíše než zvlášť promyšlenou politickou koncepci.
Jistě je i určité množství lidí, kteří jsou okouzleni Trumpovou osobností, ale motivací k jeho volbě je celá řada. Jeden z argumentů, připomínající atraktivitu Andreje Babiše pro české voliče, zmiňuje Trumpovo astronomické bohatství – nemá tudíž zapotřebí jít do vrcholné politiky kvůli penězům. Někteří se cítí zrazeni, protože jim současný establishment nenaslouchal, práce byla outsourcována do zahraničí, a Trump tak může současnými pořádky otřást. Pro některé je volba Trumpa příznakem totální rezignace na fungující systém a chtějí se aspoň pobavit. A někteří se prostě jen bojí.
Když se redaktor Foreign Policy Ilya Lozovsky vyjadřuje v rozhovoru na Democracy Now k některým Trumpovým nenávistným výrokům, všímá si především bouřlivých ovací, které vyvolávají. Právě v tom vidí největší nebezpečí. Trump může, nebo nemusí uspět, ale jeho stopa, která posílila nativistickou hysterii na mnoha místech po celém světě, tu s námi ještě dlouho zůstane.
Autor vystudoval sociální a kulturní antropologii na FHS UK.