Nejčastěji sledovaným údajem v Rusku posledních dnů je cena ropy. Ropa a s ní spojené produkty, jako je plyn, jsou totiž hlavním zdrojem ruské ekonomiky. Cenami ropy se zabývá například jeden z nejznámějších ruských analytiků v tomto oboru Michail Krutichin v článku Jak ruský ropný sektor reaguje na levnou ropu na serveru Carnegie.ru (19. ledna). Začíná konstatováním, že se v zásadě nic katastrofického neděje, naopak ruský export v loňském roce rostl. Jenže to bylo v dobách, kdy ropa stála okolo padesáti dolarů za barel. Dnes je zhruba o dvacet dolarů levnější. Producenti rozhodně nehodlají svou těžbu omezovat. „Teď nejde o cenu, ale o tržní podíl. V téhle válce zvítězí ten, kdo bude schopen levněji těžit a dodávat na světový trh svou ropu a současně má dostatek finančních rezerv. Vyhrává Saúdská Arábie, která do značné míry diktuje ceny. Peníze, které ušetřila Moskva, stačí na rok, maximálně dva. Rijádu stačí na pět let, a když započítáme další fondy královské rodiny, tak i na sedm,“ tvrdí Krutichin. Podle jeho informací ruské ropné společnosti začaly těžit především na nalezištích s nejmenšími náklady: „Nové projekty, které se zaplatí za deset až patnáct let, se prakticky nehýbou z místa. Hlavní princip je vytěžit maximum z míst, kde nejsou potřeba další investice nebo složité technologie, a vykašlat se na budoucnost. Tím spíše, že doba nízkých cen ropy bude nejspíše trvat ještě dlouhá léta.“ Při takovém přístupu by mohla roční těžba z loňských 534 milionů tun klesnout na 297 milionů se všemi důsledky pro ruský státní rozpočet.
Jedním z nejsdílenějších článků na sociálních sítích byl text známého ekonoma Vladislava Inozemceva. Článek s názvem Imperiální bezmoc: jaké jsou výsledky šestnácti let vlády Vladimira Putina vyšel v moskevském deníku RBK (12. ledna). Ve svém vysoce polemickém textu si Inozemcev klade otázku, proč dekádu vysokých cen ropy Kreml nedokázal využít k vybudování ekonomiky nezávislé na vývozu surovin. „Od prvních dnů Vladimir Putin sliboval zdvojnásobení HDP a zbavení se závislosti na ropě. První heslo zaznělo v roce 2003, a pokud vše půjde stejným směrem, tak máme všechny šance vrátit se za dva roky na úroveň roku 2003, počítáno v dolarech. (…) V roce 1999 podíl ropy, ropných produktů a plynu na celkovém exportu činil 39,7 procenta. V roce 2014 to bylo 69,5 procenta. Žádná průmyslová transformace přitom neproběhla. Rusko tak zůstává jedinou zemí, v níž byl růst průmyslové výroby nižší než růst celkového HDP,“ píše Inozemcev. Statistiky ukazují, že největší růst měly ty sektory ekonomiky, ve kterých stát nemá žádný podíl: velkoobchod a maloobchod, telekomunikace, stavebnictví, soukromé banky, sféra služeb. Problém ale je, že všechny tyto oblasti závisí na kupní síle obyvatelstva. Ta, vzhledem k tomu, že rubl ztratil za poslední dva roky asi šedesát procent své hodnoty, není v ideální kondici. „Pokud průměrný příjem přepočítáte na dolary, tak se dostanete na úroveň roku 2006. Zato vojenské výdaje za dobu Putinovy vlády v přepočtu na dolary vzrostly více než čtyřikrát. Připočtěme odtok kapitálu za poslední tři roky ve výši 280 miliard dolarů. Skutečnost, že máme byrokracii, která se za poslední roky definitivně změnila ve vládnoucí třídu. Dvě války zahájené v posledních letech. Utíkající sousedy z postsovětského prostoru a pokažené vztahy s hlavními obchodními partnery,“ vypočítává Inozemcev. Upozorňuje i na to, že v době, kdy ceny ropy byly ještě vysoké, bylo výrazně omezené bezplatné zdravotnictví.
Za pozornost stojí text šéfredaktora časopisu Děňgi Maxima Kvaši Jak má Rusko začít žít podle svých příjmů (18. ledna). Autor v úvodu cituje průzkum veřejného mínění, podle něhož 52 procent Rusů předpokládá, že se jejich ekonomická situace v tomto roce zhorší, což je rekordní ukazatel od celosvětové hospodářské krize v roce 2009. „Elita přestala strkat hlavu do písku a vyzvala všechny, aby se připravili na nejhorší scénář (premiér Dmitrij Medveděv), nízké ceny ropy na desetiletí (ministr ekonomiky Alexej Uljukajev), zvýšení počtu chudých obyvatel (bývalý ministr financí Alexej Kudrin) nebo privatizaci státních firem (ministr financí Anton Siluanov),“ shrnuje výsledky nedávného Gajdarova ekonomického fóra Kvaša. Podle jeho názoru panuje mezi elitami shoda, že zisky z tučných let se z nějakého důvodu nepodařilo zhodnotit pro blaho celé ekonomiky. „Dnes přirozeně nemá význam vzpomínat prognózy z doby před patnácti lety. Nicméně pokud někdo chtěl důkaz, že takzvaná holandská nemoc existuje, tak nyní ho má,“ píše Kvaša a odvolává se na pokles nizozemské průmyslové výroby poté, co Holandsko začalo masivně těžit ropu. „Nemoc existuje a Rusko s ní bude bojovat. Nebude to jednoduché, protože kromě závislosti na surovinovém exportu se tu vytvořil neofeudální systém, jak si přisvojit peníze z této renty dokonce i v těch sektorech, kde by to nikdo neočekával,“ připomíná Kvaša případy, kdy se synové a dcery lidí blízkých Vladimiru Putinovi stávají vysoce postavenými manažery státních podniků ještě před dosažením třiceti let.