eskA2látor 2

Vždycky mě pobaví onen patronizující způsob, jakým muži, například v internetových diskusích, vysvětlují ženám, jak by něco měly dělat, a který v angličtině získal příhodný název „mansplaining“. Půvabný je zejména v souvislosti s bojem za práva žen, naposledy u příležitosti 8. března. Nemám nic proti konstruktivní kritice – jistěže „gender pay gap“ má svá metodologická úskalí a že struktura pracovního života mužů a žen je jiná. Ale tvrdit, že rozdíly mezi průměrnými platy mužů a žen jsou jen nicneříkající, ba škodlivý nesmysl, to už chce velkou dávku sebevědomí nebo ignorace. Prý se nejedná o diskriminaci, ale o svobodnou volbu a přirozený vývoj. Ženy mají nižší platy proto, že prostě průměrně odpracují méně hodin, jdou na rodičovskou nebo preferují hůře placené profese. Situaci vždy korunují liberálové požadující, aby se hlavně nic jako rovné příležitosti a nerovnosti neřešilo „shora“, ale osvětou a pomalým vývojem. Jak by to asi dopadlo s volebním právem žen nebo třeba osmihodinovou pracovní dobou, kdyby nástrojem k jejímu prosazení byla například masová letáková kampaň?