eskalátor

Teror v Bruselu má jedinečný potenciál přiblížit běžné populaci bezpečné Evropy hrůzy, před kterými utíkají tolik obávaní běženci. S drobným rozdílem. V Sýrii a v Afghánistánu jsou podobné události nesrovnatelně častější i krvavější. Tento potenciál ale u nás nejspíš k solidárnímu prožitku neposlouží. Stránkami iDnes či Novinek v týdnu před bruselskými výbuchy prošumělo, že téma migrace už lidi bohužel tolik netáhne a redakce promptně vytáhly trochu zaprášený, leč stále spolehlivý anticiganismus. Panika byla předčasná a vyprahlá média se v krvi Belgičanů budou omlazovat jako Čachtická paní – dlouho a s labužnickým šploucháním. Okolnosti útoků ovšem dávají nepatrný důvod k optimismu. Atentáty byly, soudě podle počtu zpackaných částí, dost možná provedeny jako zbrklá reakce na ochotné vypovídání dopadeného džihádisty Salaha Abdeslama. Ten byl zatčen čtyři dny před útoky a jen pár týdnů poté, co evropské orgány získaly od zběhlého džihádisty Abú Hámida svazky o 22 tisících členů Dáeše.

S. Vandrovec Špaček

 

Nový ředitel Českého rozhlasu René Zavoral vysvětloval v Lidových novinách, jakým způsobem chce řídit veřejnoprávní antény. Post zpravodaje v Jižní Americe se zruší – po fotbalovém šampionátu a olympiádách se tam beztak neděje nic zajímavého. Bruselský zpravodaj by měl zvládnout i Paříž a Londýn. Posílit se má možná Asie a především létající redaktoři – pochopitelně bez hluboké znalosti kontextu v zemích, kam nárazově odcestují. Rozhlas se má naopak zaměřovat na hyperlokální události jako otevření školky či bál myslivců. Veřejnoprávní médium tak bude plné informací, které si s trochou vůle mohou posluchači pořídit sami a jejichž zpracování vyžaduje minimální novinářskou práci. Informace ze zahraničí, které jsou finančně i technicky náročnější na zpracování, naopak spíše oslabí. Ovšem na stanici Plus má být spousta panelů s politology: ti zaberou mnoho vysílacího času a mluví za malý peníz. Globalizace se zastavila na prahu Vinohradské 12.

J. Horňáček

 

V sobotu 19. března v ukrajinském Lvově předčasně skončil Festival rovnosti. Konání LGBT festivalu přerušili s tichým souhlasem úřadů místní neonacisté. Akce měla mít podobu promítání filmů a diskusí pro předem registrované hosty, doplňkovou veřejnou část už v pátek raději zakázal soud, který chtěl předejít násilnostem. Neonacisté se v sobotu přesto shromáždili před hotelem, kde akce probíhala, a aby ji spolehlivě ukončili, telefonicky oznámili, že v budově je bomba. Na evakuující se organizátory a návštěvníky festivalu pak házeli kameny a dýmovnice. Celá rozsahem nevelká událost vyvolala na Ukrajině značnou pozornost. Bohužel však bylo slyšet, že šlo o „zrežírovaný“ útok na pověst celé země, nebo dokonce padla obvinění, že LGBT hnutí prý zemi svými bezvýznamnými požadavky destabilizuje. I tak je reakce veřejnosti mnohem přiměřenější než v případě nedávného útoku příslušníků pluku Azov na poněkud obskurní kyjevskou demonstraci obdivovatelů SSSR. Násilí neonacistů, kteří neváhali kopat do ležících lidí v důchodovém věku, nevzbudilo téměř žádnou nevoli – lidé se sovětskými prapory v rukou přece museli být provokatéři.

J. Dobrovolný

 

Knižní sociální síť Goodreads má vedle mnoha různých nectností jednu opravdu zásadní: vlastní ji vydřidušská korporace Amazon. To by českým knihomolům zas tak nevadilo – zajímají je přece především pěkné knížky, nikoli svět se svými nepěknými vlastnickými vztahy. Horší je, že Goodreads nemluví česky a záchranu před babylonem různojazyčných čtenářských recenzí představuje snad jen mezinárodně srozumitelné hvězdičkové hodnocení. Naštěstí jsou tu ryze české alternativy, například web Databáze knih. „Všichni si tady rozumíme,“ pochvaluje si spokojená uživatelka v diskusi. Porozumění druhým ovšem pokulhává: „Pro naši kulturu špatně uchopitelná kniha, spíše mi vadil náznak na konci, že bychom se měli kát za naše činy způsobené v Africe,“ přiznává čtenář, který právě odložil nejznámější africký román Svět se rozpadá. „Shluky slov, šílencovy zápisky,“ hodnotí jiný knihomol Gombrowiczův Kosmos, „nechápu Witoldovy myšlenkové pochody.“ Dává dvě hvězdičky a po Gombrowiczovi už nesáhne. Na konkurenční Československé bibliografické databázi to však nemají snadné ani tuzemští autoři: „Jedna z nejhorších knih, které jsem kdy četla,“ hodnotí knihomolka Ariko Kacířské eseje o filosofii dějin, „protože se s panem Patočkou a jeho komplikovaným myšlením nedokážu ztotožnit. Nač hledat problémy tam, kde nejsou.“

M. Špína

 

„Hrozně moc,“ odpovídá ředitel pražských hřbitovů na dotaz iDnes, kolik mrtvol se vejde do budoucích masových hrobů v jeho správě. Podobně fundovaný je celý rozhovor. Dvě ze tří míst vytipovaných k tomuto účelu jsou pronajímána, jedno jako parkoviště, druhé jako skladiště dlažebních kostek. Takže „kdyby přišla katastrofa“, bude to probíhat asi takhle: zatímco se kdesi hromadí oběti, začínají hřbitovní právníci vypovídat nájemní smlouvy. O aktualizaci způsobu, jakým se budou masové hroby provozovat, se právě jedná s hasiči. To dá rozum, máme tu přece aktuální hrozby a občan by měl vědět, že i pro něj je tu hygie­nický vak a čtyřpatrová jáma. Nicméně ředitel hřbitovů, vystudovaný pedagog, je přesvědčen, že katastrofa je velmi nepravděpodobná, a snad i proto líčí nejspíš už čerstvě aktualizované prosypávání masového hrobu zeminou a vápnem. Ale co má pořád s tím adjektivem? Masový hrob zřizují kupříkladu nacisté pro své nepřátele. Pro spoluobčany bych zřídil raději hrob hromadný, je to správně, zní to méně válečně a nepřipomíná to masovou novinářskou kulturu iDnes. A hygienické vaky není nutné sypat vápnem, takže ho můžeme přidat pejskovi a kočičce do dortu.

S.d.Ch.