editorial

spojení „boj o město“ zní v souvislosti s tématy, jako je architektura, urbanismus nebo právo na bydlení, možná až příliš dramaticky, nicméně se ukazuje, že nemusíte běhat po městě v kapuci, se zahalenou tváří a dlažební kostkou v ruce, aby se vás konflikt, na nějž jsme se tentokrát zaměřili, týkal. Prostředí, v němž žijeme, v němž pracujeme a v němž trávíme volný čas, by mělo být v ideálním případě uzpůsobeno tak, aby co nejlépe odpovídalo našim potřebám, ve skutečnosti je ale tvarováno především permanentním tlakem kapitálu i politických zájmů, které navíc nekontrolovaně prorůstají. Zaslechli jsme vtip, že neoliberalismus vznikl na stránkách Ádvojky. Při pohledu na současnou situaci (nejen) našich měst je zjevné, že to bohužel není pravda. Podle Erika Swyngedouwa, jenž patří k předním osobnostem kritické geografie, „architektura a aktivity, kterým se architekti při budování města věnují, jsou jednou z klíčových ingrediencí materializace neoliberalismu. Neoliberalismus nelze cítit, vidět nebo si na něj sáhnout. Výjimkou je vybudované prostředí – tam se stává skutečným a tam se projevuje. Tam proti němu lze bojovat.“ Cílem aktuálního čísla je tak v první řadě poukázat na různé možnosti tohoto boje. I když se ho třeba přímo neúčastníme, jsme jeho součástí – v roli rukojmích či obětí.