Televizní komik Jordan Peele si za žánr svého filmového debutu nezvykle zvolil horor, vrací se ovšem k jeho sociálně kritické tradici. Snímek Uteč je tak především mrazivým a zároveň zábavným komentářem k rasismu v současné Americe.
Nebývalý zájem o znepokojivý snímek Uteč, který se pohybuje na pomezí hororu, thrilleru a komedie, ukazuje, že následky rasové segregace stále rezonují americkou společností. Provokativní debut Jordana Peela neměl mnoho předpokladů stát se hitem. Spolupráce vyhraněného televizního komika a společnosti Blumhouse, která se zaměřuje na výrobu hororových franšíz jako Paranormal Activity, Insidious nebo Očista (The Purge), vyvolávalo mírné rozpaky. Namísto oddechové hororové komedie se totiž autor v rozhovorech o Uteč otevřeně hlásil k odkazu sociálně kritických hororů, zejména k Noci oživlých mrtvol (Night of the Living Dead, 1968) George A. Romera, což do nenáročného portfolia Blumhouseu ani do vkusu jeho fanoušků příliš nezapadalo.
Černošská paranoia po Obamovi
Satirický obraz současných „postrasových“ Spojených států navíc Peele zasadil do půlstoletí starého narativu snímku Hádej, kdo přijde na večeři (Guess Who’s Coming to Dinner, 1967), kde představy postaršího dobře situovaného bělošského páru o vlastní liberálnosti narážejí na fakt, že jim dcera přijela představit svého černého přítele. Zatímco film Stanleyho Kramera vznikal v době, kdy několik málo států teprve začalo ustupovat od zákazu mezirasových manželství, horor Uteč byl nasazen do kin po osmiletém mandátu prezidenta Baracka Obamy a krátce poté, co Oscara za nejlepší snímek získal film Moonlight (2016). Zdálo by se tedy, že většina bitev o rasovou rovnoprávnost už byla vybojována, jenže horor pojednávající o latentním rasismu od své únorové premiéry vydělal v amerických kinech více než 170 milionů dolarů a stále se drží v první pětici nejvýdělečnějších titulů letošního roku.
Na oba zmíněné legendární filmy Peele několikrát naráží, ale nikdy je přímo necituje. Zápletku Hádej, kdo přijde na večeři využívá hlavně v úvodní části; kromě toho děj sledujeme jen z pohledu dívčina přítele. Mladý fotograf Chris je z návštěvy nervózní už ve svém newyorském bytě, kam ho Rose přijíždí vyzvednout, než společně vyrazí do rodinného sídla v Alabamě. Obávané seznámení s rodiči, neurochirurgem Deanem a hypnoterapeutkou Missy, však proběhne bez větších problémů. Manželé si uvědomují, jaké konotace u Chrise vzbuzuje rozlehlé sídlo s černou hospodyní a správcem, takže na klišé sami s úsměvem upozorňují. Na druhou stranu každé ujištění o tom, že je jeho návštěva vítaná, s sebou nese mikroagrese, které Chris ze slušnosti i díky Roseiným omluvám přechází, a tak se postupně nechá zatáhnout až do prapodivné rodinné sešlosti, kde působí zlověstně i hraní binga.
Monstra z lepší společnosti
Závěrečné odhalení se navzdory režisérovým poznámkám o inspiraci Nocí oživlých mrtvol nestočí k zombie subžánru, třebaže snímek zůstane věrný groteskní tradici béčkových hororů se šílenými vědci, vraždícími rodinami a okultními sektami. Uteč si z Romerova díla bere především všeobjímající paranoiu a závěrečnou titulkovou sekvenci. Černobílá klasika pomohla prosadit dnes už zcela samozřejmý koncept, že monstra na sebe nemusí brát jen podobu kreatur z cizokrajných legend či šmejdu z vesmíru, ale také na první pohled spořádaných spoluobčanů. Uteč ovšem nevyužívá prvoplánové připomínky otroctví a segregace. Soustředí se na plíživější znaky, které působí spíše v rovině asociací. V závěrečné scéně Noci oživlých mrtvol černého protagonistu Bena bez rozmyslu zastřelí člen domobrany a se stejnou lhostejností je pak jeho tělo odvlečeno na hácích. Podobnou neschopností uznat Chrise jako sobě rovnou osobnost trpí i rodina Armitageových – pohlížejí na něj s patologickou fascinací, ale vnímají pouze jeho tělo, které pro ně může být nádherným objektem nebo užitečným nástrojem, ale nikdy člověkem.
Jeden z důvodů úspěchu Uteč spočívá ve zprostředkování afroamerické zkušenosti a z ní plynoucích obav skrze pootočení známých žánrových vzorců. Film tak může zároveň oslovovat etnicky vyhraněnou skupinu i širší publikum hororových fanoušků. Snímek se uvede zdánlivě paranoidní až úsměvnou scénou s nervózním černošským Newyorčanem, který bloudí po spořádaném bílém předměstí a do telefonu mluví o možném lynči. Absurdní výjev přeruší pomalé kroužení sportovního auta a vzápětí se objeví maskovaný řidič, který černého mladíka zmlátí a nacpe do kufru za veselé melodie Run Rabbit Run. V podobném duchu se odehrává celý film: na jedné straně buduje rasové napětí a ostrou sociální kritiku, na straně druhé ji obrušuje absurdní stylizací. Řada scén a stejně tak i některá symbolická varování (nic nekřičí „white privilege“ víc než Missyin porcelánový servis se stříbrnou lžičkou) působí po závěrečném odhalení samoúčelně. Komika přepjatých situací však nikdy úplně neshodí tísnivou atmosféru prvních dvou třetin stopáže. A paranoia nemizí ani v závěru, kdy se Chris vzdává policejnímu autu na silnici poseté mrtvolami a divák několik dlouhých vteřin čeká, jestli dopadne jako Ben.
Autorka je filmová publicistka.
Uteč (Get Out). USA, 2017, 103 minut. Režie a scénář Jordan Peele, kamera Toby Oliver, střih Gregory Plotkin, hudba Michael Abels, hrají Daniel Kaluuya, Allison Williamsová, Catherine Keenerová ad. Premiéra v ČR 27. 4. 2017.