Některým developerům nechybí odvaha. Společnost CPI Group miliardáře a absolventa plzeňských práv Radovana Vítka si troufla vyslat architekty ateliéru Kaama na sídliště Ďáblice, aby místním představila budoucnost, kterou mají chtít. Vcházím tedy do Kulturního domu Ládví. Je půl páté odpoledne, načasování akce zřejmě mělo vyjít vstříc důchodcům a prekariátu bez pevné pracovní doby. Přesto na chodbě vidím desítky lidí včetně rodin s dětmi, kteří se do vyhrazené místnosti nevešli. Tedy místa by bylo dost, kdyby uprostřed nepřekážely stoly – cedule nás však informovaly, že se smějí přesouvat jen se souhlasem správkyně objektu paní Hudcové. Nakonec se mi však přece jen podařilo spatřit prezentaci projektu. Čtyři jednopodlažní sídlištní pavilony, kde jsou dnes prodejny potravin a levné pivnice s krásnými názvy jako Satanka nebo Bar Kantáre, prý potřebují revitalizaci. Ani tím bych si nebyl jist, nicméně záměrem investora je nastavět na jejich půdorysu dalších patnáct pater bytů. Následující dvě hodiny patřily hlavně přestřelkám mezi pracně překonávanou arogancí architektů a apriorním nepřátelstvím části místních vůči všem, kdo tu nebydlí od roku 1972. Jejich obavy o výhled z oken jsou jistě oprávněné, stejně jako otázka, proč vlastně zahušťovat zdařilé a urbanisticky uzavřené sídliště. Architekti před nimi bránili své stavby srdnatě. V kontextu zhoršující se dostupnosti bydlení mě však nejvíc zasáhl zdánlivě bezelstný dotaz, který zazněl slabým ženským hlasem odkudsi z kouta přeplněné místnosti: „A dostanem tam byt?“