klimatická změna
#15/2017

editorial

Fanziny jakožto amatérské a subkulturní tiskoviny stály vždy na úplném okraji světa médií. Zároveň však tento okraj vyznačovaly a formovaly – stávaly se kulturními a komunitními centry na periferii. A právě jejich perifernost a obskurita jim v okruhu minoritního publika dávaly status nezastupitelného média. Obligátní podezřelost fanzinových názvů není náhoda ani pouhá schválnost. Fanziny byly podezřelé v té míře, v jaké byli podezřelí jejich čtenáři. A tak britští punkeři četli Sniffin’ Glue, ti čeští měli svoji Sračku, alternativní slovinští umělci Bla Bla Bla a maďarští hardcoristé Fekete Terror Fanzine. O těchto a mnohých dalších titulech se dočtete v tematických článcích. Miloš Hroch shrnuje historii vydávání fanzinů od scifistických spolků třicátých let přes necenzurovaný literární underground a nezávislý komiks až po „velkou zinovou explozi“, která nastala s nástupem punku a později hardcoreové DIY scény. Jiří Almer podává zevrubný přehled fanzinové produkce ve středovýchodní Evropě. Karel Veselý načrtává jako případovou studii osobní profil vydavatele kultovního metalového fanzinu Slayer. Stranou nezůstaly ani anarchistické a alternativní fotbalové tiskoviny. Od jednoho z iniciátorů Českého a slovenského archivu subkultur se dovíme, jak je to se současným bádáním o fanzinech. Především se ale vrací otázka, jaký je smysl fanzinů v době internetu. Z určitého hlediska se posunuly ještě dále na okraj. Z jiného pohledu už žádný okraj neexistuje a subkulturní novinářské kutilství představuje rozpadající se ostrůvek utopie uprostřed hlavního proudu.