Kdo je odpovědný za válku v Iráku, finanční krizi minulé dekády, globální oteplování, brexit a Donalda Trumpa? Netradiční odpověď na tuto otázku nabídl v květnové anketě serveru Vice britský novinář Tristan Cross. V divoké, leč elegantní nadsázce označil za hlavního viníka jmenovaných problémů remix Elvisovy skladby A Little Less Conversation. „Nestrávili jsme náhodou podstatnou část nového tisíciletí tím, že jsme se zběsile pouštěli do jedné předvídatelné katastrofy za druhou, aniž bychom se přitom na moment zamysleli – a to všechno proto, že nám to poradil sampl Elvise Presleyho?“ ptá se Cross ve svém textu věnovaném patnáctému výročí vydání singlu se zmiňovaným remixem.
Aktualizovaná verze A Little Less Conversation se stala nečekaným hitem roku 2002 – vrchol singlových žebříčků opanovala celkem ve třinácti zemích. Z málo známé písně, kterou Presley nazpíval v roce 1968, se přes noc stal jeden z jeho největších hitů. Elvisovi dědicové si mohli mnout ruce – bigbeatový remix, za nímž stál Holanďan Junkie XL, nastartoval zájem o Krále rock’n’rollu způsobem, jaký nemá v hudební historii obdoby. Vždyť singlový žebříček Elvis předtím dobyl naposledy v roce 1957! Je to rekord, který zřejmě jen tak někdo nepřekoná. Navíc se zdá, že jde o poslední podobný restart Presleyho posmrtné kariéry.
Zakrátko nás čeká ještě jedno elvisovské výročí: 16. srpna uplyne čtyřicet let od Královy smrti. Oslavy ale proběhnou ve zcela nové atmosféře. Na webu britského deníku The Guardian vyšly nedávno dva pozoruhodné články, jež dokazují klesající zájem o Elvisovu hudbu. Jeden z textů rozebírá výsledky výzkumu, který provedla organizace YouGov. Vyplývá z nich, že dvacet devět procent Britů ve věku 18–24 let nikdy neslyšelo jedinou Elvisovu píseň. Jen dvanáct procent respondentů z této věkové kategorie pak označilo Presleyho za svého oblíbeného zpěváka. Jiné klasické hudební hvězdy, jako třeba The Beatles, si přitom u mladých Britů vedly mnohem lépe.
Bylo by zajímavé porovnat tato čísla s výsledky podobného výzkumu ve Spojených státech. Selský rozum napovídá, že písně The Beatles jsou v britské kultuře zakořeněné mnohem víc než hudba Elvise Presleyho v kultuře americké. Navzdory tomuto opomenutí je článek Guardianu mimořádně zajímavý – poskytuje totiž cenný vhled do způsobu vytváření kulturních ikon.
Těžiště Presleyho kariéry spadá do padesátých let. Hudební průmysl tehdy pohánělo vydávání singlů a doba více či méně ucelených dlouhohrajících desek měla teprve přijít. Právě nástup alb byl přitom klíčový pro zrod rockové kultury se všemi jejími postavami se statusem bohů či polobohů. „Celá tato mytologie rockových alb se Elvisovi vyhnula,“ cituje Guardian Davida Hesmondhalgha z Univerzity v Leedsu. „Nic podobného Seržantu Pepřovi, s čím by se mladí lidé identifikovali, Elvis nemá.“
Druhý ze zmíněných článků v Guardianu se pro změnu zabývá poklesem tržní hodnoty elvisovských memorabilií. Tady je zdůvodnění prosté: starší sběratelé postupně umírají a na trh se dostávají exponáty z jejich sbírek. S rostoucím množstvím kopií dříve vzácných desek logicky klesá jejich cena. Článek zmiňuje ekonomické potíže, se kterými se potýká řada specializovaných elvisovských obchodů, odliv zájmu ale postihl i muzeum v Elvisově usedlosti Graceland.
Zdá se, že jsme svědky konce jedné éry. V kolektivní paměti Západu bude Elvis Presley jistě přežívat ještě dlouho. Otázka je, zda to bude zásluhou jeho hudby, nebo spíš vnějších znaků, které v pozdějších rekonstrukcích často sklouzávají ke karikatuře. „Když se na Elvise zeptáte malého dítěte, vybaví se mu maximálně to, že umřel na záchodě v důsledku obezity nebo že nosil srandovní kostým,“ říká Hesmondhalgh, „hudba tu hraje mnohem menší roli.“
A právě tohle oddělení persony od hudby vyděluje Presleyho ze zástupu podobných kulturních ikon 20. století. Možná ještě přijde doba, kdy se k jeho hudební produkci upře stejná pozornost, jako se to stalo před patnácti lety, kdy vyšel remix A Little Less Conversation. Pokud by v tom měla znovu hrát roli aktualizace nějaké Elvisovy skladby, přimlouval bych se za lepší výběr titulu. Co kdyby měl Tristan Cross přece jen pravdu?
Autor je kurátor hudebních podcastů XPLAYMIX.